VZNIK
Odpor Jihu vůči Severním státům se prohlubuje den ze dne. Jižané se cítí zneužíváni, vykořisťováni a zesměšňováni. Zčásti jistě oprávněně. Do jisté míry Sever opravdu prožívá obrovský hospodářský boom na úkor venkovského a zemědělského Jihu. Bavlníkové plantáže na Jihu sice produkují nemalé zisky ale velká část z nich končí v rukou zprostředkovatelů a obchodníků ze Severu. V roce 1860 státy New York a Pensylvánie produkují více než dvojnásobek průmyslových výrobků než celý Jih dohromady. V městech na Severu žije 26 procent obyvatel oproti 10 procentům obyvatel měst na Jihu. Většina obyvatel Jihu žije na venkově a pracuje v zemědělství.
Pocity národní hrdosti a svébytnosti obyvatel "Dixielandu" sílí. Panuje názor že doba kompromisů pominula a začíná se mluvit o nezávislosti na Unii. V Kongresu se prudce vyostřuje situace a dochází k slovním i fyzickým střetům mezi kongresmany. Zástupci jižních států zpochybňují základy federalismu a staví na první místo práva jednotlivých států před ústřední mocí. Pokud možno mírové vystoupení z Unie se zdá jako nejlepší ochrana Jihu před nebezpečím abolicionistického teroru, hospodářskou diskriminací a neustálými intervencemi vlády do jeho záležitostí. Centrální vláda však takovéto řešení zásadně odmítá. Během zasedání Kongresu v prosinci 1859 došla situace tak daleko, že v atmosféře vzájemného obviňování nebylo možné ani zvolit předsedajícího a panovaly dokonce obavy z krveprolití v jednacím sále. Poslední ranou na politické úrovni sporů mezi státy byly prezidentské volby v listopadu 1861. Kongresmani ze Severu přehlasovali Jižany a prezidentem byl zvolen republikánský kandidát. Sice umírněný politik ale známý odpůrce otroctví Abraham Lincoln.
"The White House of Confederacy", dům Jeffersona Davise v Richmondu.
|
Již 20. prosince 1860 podepsali delegáti na konferenci státu Jižní Karolína v Columbii deklaraci o vystoupení z Unie. Rychle následují další nejzarytější jižní státy. V Jacksonu je 9. ledna 1861 odhlasována secese státu Mississippi, 10. ledna vystupuje z Unie Florida a den nato stát Alabama, 19. ledna Georgia, 26. ledna Louisiana, 1. února po referendu i stát Texas. Zbývající otrokářské státy zatím váhají. Do Montgomery je na 4. 2. 1861 svolána konference zástupců odtržených zemí i zemí dosud nerozhodnutých. Po několika dnech jednání je dohodnuto vytvoření nového státního uskupení. Je přijat název Konfederované státy americké a zvolen prozatimní prezident a viceprezident. 18. února je slavnostně uveden do funkce prezident Konfederace Jefferson Davis.
Ve Washingtonu se otevřeně mluví o rebelii ale kongres si paradoxně oddychl. Po dlouhé době může za nepřítomnosti jižanských zástupců začít schvalovat do té doby neprůchodné zákony. Začátkem března se Lincoln ujímá funkce prezidenta a dává najevo že nehodlá uznat existenci a svrchovanost Konfederace. Začátkem března jmenuje Lincoln federální vládu, stejně tak Davis v Montgomery vládu Konfederace. Dobytí pevnosti Fort Sumter dává dalším událostem rychlý spád. Lincoln povolává do zbraně 75 000 dobrovolníků. Reakcí je vystoupení dalších států z Unie. 17. dubna se v Richmondu pro secesi rozhodne stát Virginie. V Marylandu je pochopitelně hlasování o odtržení po silným tlakem blízkého Washingtonu. V případě přistoupení tohoto státu ke Konfederaci by se hlavní město Unie ocitlo mimo blok svobodných států. Nakonec je po bouřlivém hlasování s poměrně nejednoznačným výsledkem rozhodnuto o setrvání v Unii. Kongres Konfederace 3. května oficiálně potvrzuje válečný stav s USA a na její stranu přecházejí další státy. 6. května Arkansas, 7. května Tennessee a 20. května Severní Karolína.
Hlavní město Virginie, Richmond se zdá jako sídlo pro prezidenta a vládu CSA. vhodnější než poněkud provinční Montgomery. Kongres tedy rozhoduje o novém hlavním městě a 21. května 1861 zavlaje nad Richmondským kapitolem vlajka se sedmi hvězdami zakládajících členů. Vzhledem k začínajícim válečným operacím osud dvou zbývajících otrokářských států Missouri a Kentucky není vlastně nikdy jednoznačně naplněn. Obyvatelstvo je v přílišném rozkolu mezi příznivci a odpůrci Unie a po dobu konfliktu tvoří území těchto států jakési nárazníkové pásmo mezi oběma znepřátelenými stranami. Přesto jsou v prosinci 1862 Kentucky a Missouri formálně přijaty jako dvanáctý a třináctý stát Konfederace.
|
|
Nahoru
Line | 
2008