VÝSTROJ
V konfederační armádě sice existoval řád o předpisové výstroji avšak ve skutečnosti nebylo v silách zásobování a velitelů dosáhnout jednotného vzezření. Pluk, jehož vojáci byli stejně vystrojeni byl spíše vyjímkou. Velitelé stavěli před vzhled na první místo především bojeschopnost a morálku mužstva. Počáteční snaha o jednotný stejnokroj šedivé barvy poměrně záhy narazil na neschopnost vyrábět potřebné množství látky. Polní šedivou tak postupně začala nahrazovat uniforma z ručně tkaného sukna hnědé barvy, barveného ořechovým vývarem nebo ukořistěné části modrých uniforem Unie.
Zatímco dobře zásobený voják federální armády vyfasoval tlumok, chlebník, polní láhev, příbor a toaletní náčiní, nabiják, sumku na roznětky, vlněnou houni, gumovou plachtu, polovinu pláště-stanu a teplý plášť na zimu, konfederační voják byl z velké části závislý na vybavení, které si přinesl z domova nebo ukořistil. Vzhledem k tomu že unionističtí vojáci se během boje často bezostyšně zbavovali své okolo 25 kg těžké výstroje, vědouce že vyfasují novou, šli často Rebelové do akce s vědomím že si doplní svojí chybějící výbavu nebo starou přikrývku či dokonce pušku vymění za novou. Tato schopnost vybavovat se na úkor protivníka, dovolovala do jisté míry operovat konfederačním oddílům na území nepřítele bez jakéhokoliv zvláštního zásobování. Jediným větším problémem byl nedostatek bot. Těch nebylo nikdy dost ani na straně Unie a tak mnohokrát bylo důvodem zabití Yankeeho právě získání jeho bot.
Jižané také často trpěli výpadky v zásobování jídlem. Denní příděl na osobu v Leeově armádě na podzim 1862 představovalo asi 120 g uzeniny, půl kila kukuřičné mouky a občas hrst rýže nebo hrachu. Vojáci si často vylepšovali jídelníček lovem zvěře a sběrem jedlých plodin.
Malá polní
  1. Přikrývka
Vyobrazená přikrývka je klasický, fasovaný exemplář z bývalých federálních skladů. Jedná se o přikrývku světle hnědé barvy s černými pruhy na krajích. Jinak ale bylo možno se setkat s vlněnými přikrývkami všech možných barev.
2. Cartridge Box
 "Patrontašky" vyráběné na Jihu pro konfederační jednotky byly převážně kopiemi výstroje U.S. Army. Výchozím typem nábojové brašny byl model pro perkusní mušketu M1842. Dále to byly verze z let 1850 a 1855. Brašny byly určena buď pro nošení na ramenním řemenu, na opasku (M1850) anebo s možností obého (M1855).
Uvnitř se nacházelo buď jedno nebo dvě cínová pouzdra na náboje (1x40 nebo 2x20 kousků) a oddělená kapsa pro nástroje a čištění zbraně. Zavírání bylo vyřešeno pomocí mosazných knoflíků, ačkoliv pro nedostatek tohoto kovu jižanští výrobci často používali cín nebo tvrdé dřevo. Předpisovou černou barvu často nahradila kůže barvy hnědé.
Zatímco U.S. "patronky" měly na řemenu oválnou mosaznou přezku, u jižanských verzí byla tato velmi vzácná. Spíše se lze v malém množství setkat s vyraženými písmeny CS na vnější chlopni. Ramenní řemen byl většinou z hnědé nebo černé kůže ale vyráběly se například i z vrstvené bavlněné látky sešité dohromady a obarvené na černo.
Velké množství nábojových brašen pocházelo z výzbroje Anglické armády. Byly dodávány pro Konfederační armádu jako příslušenství pušek Enfield.
3. Polní láhev
Používalo se několik typů polních lahví. Od dřevěných exemplářů, pamatujících ještě Válku za nezávislost až po celokovové bubnové lahve.
Dřevěné soudkové lahve měly zpravidla čela vyrobená z bílé borovice a boky z dubového či jasanového dřeva. Měly v průměru 18 cm výška boků se pohybovala okolo 9 cm.
Na jihu se pro potřeby armády vyráběly poměrně nekvalitní cínové bubnové polní láhve (průměr 20 cm) se třemi naletovanými oky pro ramenní řemen. Otvor na pití se uzavíral dřevěným nebo korkovým špuntem.
Ke konci války dokonce nedostatek kovu došel tak daleko, že konfederační vojáci fasovali keramické nádobí a láhve klasického civilního tvaru. Není proto divu, že raději používali kvalitnější kousky z federální výstroje. Vlastnictví takové U.S. kovové polní lahve ve vlněném obalu bylo jistým znakem mazáctví. Hned se poznalo kdo už má za sebou nějakou tu bitvu a kdo je v armádě nováčkem.
4. Cap Box
 Na Jihu se vyráběly z hnědé nebo černé kůže. Sumka má rozměry zhruba 64 mm x 50 mm (vnitřek 63 mm x 32 mm). Podšívka je z jemné ovčí vlny, vniřní klopa oddělená od vnější, která kryje celou přední část. Jednoduché zavírání pomocí kovové "pecky" a dírky v řemínku na přední klopě štítového tvaru. Zapínací peckózní cvoček, byl z mosazi, olova, nebo tvrdého dřeva. Sumka měla vzadu jedno 25 mm široké nebo dvě užší oka k připevnění na pásek. Jednotlivé kožené díly byly sešity dvouřadým stehem sedlářské nítě, případně v rozích snýtované mosaznými nýtky.
Mnohé sumky měly na přední klopě vyraženy informace o výrobci např. C.S. ARSENAL/BATON ROUGE, LA nebo pouze písmena CS.
Mimo to konfederační vojáci nosili také dovážené sumky, používané v Britské armádě nebo ukořistěné kousky z výstroje US Army. Někteří vojáci ale sumky vůbec nepoužívali a raději nosili munici po kapsách.
5. Haversack - "chlebník"
 Jedna z věcí, kterou mohla Konfederace vybavovat svoje vojáky bez větších problémů. Přestože ve skladech jich byla velká zásoba, jeden rekrut mohl vyfasoval pouze jeden kus. Vzhledem k nekvalitnímu materiálu by jich ale užil hned několik. Chlebník z bílé bavlněné látky měl mít dle výstrojních předpisů na klopě černou barvou vyznačeno jméno a číslo pluku, pořadové písmeno roty a osobní číslo vojáka. To se ovšem příliš nedodržovalo.
Typický jižanský chlebník byl vyroben z bílé bavlny nebo hrubé příze. Byl čtvercového tvaru o straně asi 28 cm. Trojůhelníková klopa se uzavírala jediným dřevěným, cínovým nebo kostěným knoflíkem. V místě zapínání byla látka často podšitá silnějším materiálem. Aby se potraviny nemíchaly s ostatním obsahem, byla na zadní stranu připnuta oddělená kapsa.
V Severovirginské armádě byly ovšem velmi oblíbené ukořistěné chlebníky US Army z kvalitního, částečně nepromokavého materiálu. Začali s tím vojáci 1. Jihokarolínského pěšího pluku a v létě 1862 už se jižanské chlebníky v Leeově armádě takřka nevyskytovaly.
|
Velká polní
  1. Opasky a přezky
Opasky pro pěchotu byly jednoduché, většinou z černé nebo hnědé kůže. Někdy se kvůli nedostatu kůže použila silná bavlněná látka, sešitá do několika vrstev, nebarvená nebo obarvená na černo.
Důstojnické opasky byly opatřeny na levé straně závěsem pro šavli (chudáci leváci). Zejména u námořnictva byly také rozšířené kožené ramenní závěsy pro chladné zbraně.
Konfederační výstrojní manuál z roku 1863 popisuje opaskovou přezku pro pěšáka jako mosazný ovál, 3,5 palce dlouhý a 2,25 palce vysoký, s vystouplými písmeny 'CS', se dvěma cvočky a jedním háčkem. Podobná přezka měla být umístěna na klopě cartridge boxu. Vlastně to byla kopie spony, používané ve federální pěchotě. Tato předpisová součástka byla ovšem velkou vzácností, protože po roce 1862 už zřejmě nebyla vůbec vyráběna, nebo jen v omezených sériích. Studiem fotografií rekrutů se dá odhadnout, že je mělo jen asi devět procent vojáků. Tento typ měl několik variací, jako například 11 hvězd po obvodu, kterou byla zřejmě vybavena Western brigade, nebo verze s písmeny CSA která byla nalezena na bojišti u Antietamu. Bylo také možno spatřit vojáky s ukořistěnými federálními exempláři. V tomto případě písmena 'US' majitel prostě neřešil nebo přezku otočil vzhůru nohama, šikovnější jedinci pak označení nepřátelské armády upilovávali.
Dále studie fotografií vypovídá, že část rekrutů nosilo obdelníkovou mosaznou přezku velikosti okolo 2,75 palce x 2 palce s písmeny 'CSA' opět v několika variantách. Zkratku 'Arms of the Confederate States' například obepínalo vavřínové listí. Jednoduché obdelníkové přezky se zprvu vyráběly v Atlanta Arsenal, která zásobovala Tennesseeskou armádu ale zdá se že jimi byli také vybaveni vojáci Stonewall Brigade ze Severovirginské armády. Stejně jako všechny jižanské výstrojní součástky vyrobené z mosazi, se i přezky vyznačovaly načervenalým odstínem kvůli vysokému obsahu mědi ve slitině.
Ovšem nejvíce, asi polovina, prostých vojáků nosila obyčejné spony civilního vzhledu. Většinou byly opět z mosazi nebo méně častěji železné. Často je dodávali malí výrobci (hlavně z Georgie) a množství jejich variant se pochopitelně nedá zcela podchytit.
Obecně se dá říci, že obyčejné spony byly více používány v Army of Northern Virginia, zatímco v konfederačních armádách na západě se více nosily masivní lité přezky.
Typické důstojnické a kavaleristické dvoudílné spony byly kopiemi federálního vzoru M1841 pěší artilerie. Na středové části měly opět písmena CS uvnitř vavřínového věnce. Za zmínku ještě stojí v Anglii vyráběná obdelníková přezka, dodávaná pro Army of Northern Virginia s vyobrazenou bojovou zástavou uvnitř vavřínového věnce.
2. Bajonet s pochvou
 Jižanské puškové bajonety měly trojůhelníkový profil, 18 palců (45,7 cm) dlouhou čepel a 3 palce (7,6 cm) dlouhou hlavici. Byly vyrobeny ze železa a měly ocelový hrot. Nosily se v pochvě z hnědé či černé kůže, často s železnou nebo cínovou špičkou a našitým okem pro nošení na pásku.
Importované bajonety pro pušky Enfield byly podobné, ale pochva z černé kůže měla 3 palce dlouhou mosaznou špici a 1,25 palce dlouhý krček. Mosazný háček spolu se zářezem v kůži, zajišťoval bajonet proti vyklouznutí z pochvy.
Také se používaly tzv. šavlové bajotety. Nejčastěji měly okolo 22 palců (55,8 cm) dlouhou čepel a pětipalcovou mosaznou odlitou rukojeť. Pochva byla z černé kůže s mosaznou špicí a hrdlem a měla oko s přezkou. Protože šavlové bajotety byly poměrně velké a neprakticky těžké, bylo od jejich výroby a používání během války upuštěno.
Navzdory filmům s tématikou Americké občanské války je ale nutno podotknout, že s jejich používáním v boji to nebylo tak slavné. Jak vzpomíná jeden veterán z Richmondu: "Pěšáci brzy zjistili, že bajonet je k ničemu, a bez rozpaků je zahazovali..."
3. Torna
 Podle předpisů měly být konfederační jednotky vybaveny černými tornami, označenými číslem pluku na přední straně. Pěchota bílou barvou o velikosti písma 1,5 palce a dělostřelectvo barvou žlutou, písmem stejné velikosti. Uvnitř torny pak mělo být uvedeno písmeno roty a číslo vojáka. I díky těmto striktním pravidlům ale jižanští vojáci mnohem raději nosili praktičtější a lehčí bandalíry. To se prostě všechno zabalilo do přikrývky nebo stanového dílce a na koncích se to svázalo. Takhle vzniklá nudle se většinou nosila přes levé rameno a kolem pravého boku. Torny tak bylo možno spatřit pouze na zádech nováčků nebo v druhosledových jednotkách.
Ty víceméně ojedinělé kousky v konfederační armádě lze rozdělit do tří kategorií: Ukořistěné torny US Army (většinou označené původním číslem unionistického pluku), importované kopie toren používaných v britské armádě a nakonec torny vyrobené jižanskými výrobci. Většina exemplářů byla vyrobena z černě barveného hrubého plátna, někdy pogumovaného. Naplněná torna měla rozměry zhruba 38 x 41 x 8 cm. Popruhy se vepředu provlékaly skrz oka a po překřížení na prsou se upínaly pomocí knoflíků neko háčků. Přikrývky byly zpravidla příliš velké aby se vešly dovnitř a proto se upevňovaly navrch pomocí řemínků.
4. Stan a plášť do deště
Bavlněná pogumovaná "přikrývka" sloužila proti dešti nebo jako podložka pro spánek na vlhké zemi. Tuto výstrojní součástku ze skladů US Army Jih nebyl schopný produkovat. Konfederační voják měl na vybranou. Buď moknout, nebo si tenhle gumový zázrak ukořistit. Vojákům, kteří se k takové kořisti nedostali bylo doporučeno použít hrubou bavlněnou (jak jinak) látku, sešitou ve dvou až čtyřech vrstvách a potřenou tukem. Jako nejlepší se doporučoval lněný olej, kterého se ale přes blokádu příliš nedostávalo a tak byl často používán například rybí tuk (fuj).
Celty pro postavení jednoduchého přístřešku sepnutím dvou dílů se ve státech Konfederace taktéž nevyráběly. Ti vojáci, kteří měli štěstí a vlastnili půlstan, ho předtím většinou museli opět sebrat nějakému Yankeemu. V roce 1864 Tennesseeská armáda fasovala pro jeden sbor pouze tři stany. Pro každou brigádu a plukovní velitelství dva a zbytek se rozdělil mezi nemocné a zraněné nebo pro důstojnictvo. Pro celou divizi tak musel vystačit jediný vagon se stany.
Do pršipláště nebo celty si při přesunech vojáci obvykle balili přikrývky aby nenavlhly.
|
|
|
Nahoru
