složení/ výstroj/ pěchota/ kavalerie/ námořnictvo/ dělostřelectvo/ zvláštní jednotky
PĚCHOTA
"Vzhůru chlapi a na svá místa! Dnes nezapomeňte, že jste ze staré Virginie!"
James Longstreet ke svým mužům před Pickettovým útokem.
Naprosto rozhodující složkou obou armád ve válce Severu proti Jihu byla pěchota. Pěšáci tvořili zhruba 75% celkového počtu vojáků a až na pár vyjímek sehráli hlavní roli v nejdůležitějších bitvách.
V době, kdy ve Spojených státech začíná občanská válka, používají takřka všechny armády světových velmocí více či méně modifikovanou ofenzivní taktiku linií pěchoty, zažitou z napoleonských válek. Zjednodušeně jde o to, že útočící pěchota postupuje v těsně sevřených rojnicích čelně proti nepříteli. Vyjímkou proto samozřejmě nebyla ani federální armáda, ze které vyšli oba protivníci secesionistické války. Naprostá většina velitelů měla tuto bojovou formaci zažitou jako základní taktiku vštěpovanou jim na amerických vojenských akademiích ve West Pointu či v Lexingtonu. Z dnešního pohledu se zdá nepochopitelné tento způsob boje nazývat taktikou. Možná nás spíše napadne slovo sebevražda. Taktika útočících linií ale odpovídala schopnostem a výzbroji tehdejší doby. I když rychlý vývoj palných zbraní to měl brzy změnit. Také to do jisté míry odpovídalo myšlení velitelů a jejich smyslu pro férový boj tváří v tvář nepříteli. Ale doby válek gentlemanů už jsou bohužel (nebo bohudík?) ty tam. Starou generaci velitelů nahradili vojevůdci, slavící úspěchy na válečném poli s opravdovou taktikou a ideou totální války.
Zahájení čelního útoku linie obyčejně předcházelo (pokud byl čas) vyslání skupinek harcovníků (skirmishers) nebo ostřelovačů, kteří měli narušit přípravy nepřítele k boji. Sám útok pak probíhal ve vlnách jednotlivých linií, střílejících pravidelné salvy. Přitom se toho z taktického hlediska moc vymyslet nedalo. Vojáci v linii postupovali ve dvou nebo třech řadách. Velící důstojníci šli obvykle pár kroků před svými muži a snažili se rozkazy udržet vyrovnanou linii co nejdéle pohromadě. Při střelbě se musela linie zastavit. První řady střílejí, zadní nabíjejí a potom se vystřídají. Rojnici šlo podle situace vhodně rozdělit a v závěrečné fázi útoku přejít do klusu. To je asi tak všechno. Není proto divu že většina takto vedených manévrů, obvzláště na opevněné pozice, spíše připomínala jatka a během války se od nich postupně upouštělo.
V prvních srážkách se opravdu postupovalo spořádaně podle vojenských příruček. Později však už nebylo možné vojáky, zvláště veterány, kteří už věděli jak svazující je postup v linii, udržet ve formaci. Po prvních výstřelech se linie zpravidla rozpadla na jednotlivé roty, bojující dále na vlastní pěst. V případě že se linie dostala do bezprostřední blízkosti nepřítele, obvykle následoval povel ke zteči. Teoreticky by se závěrečná zteč měla uskutečnit s nasazenými bodáky ale častěji docházelo k boji muže proti muži za použití pušek jako palic. Přeci jenom je rychlejší bácnout Yankeeho pažbou do hlavy než se zdržovat s nasazováním bodáku :-)
Vzor 1816
Velké množství těchto původně křesadlových nedrážkovaných mušket ráže 0.69 palce prošlo ještě před válkou konverzí na perkusní zámek. Spolu s předchozí verzí 1812 a novějšími 1822 a 1842 se vyskytovaly poměrně často na obou stranách.
Palmeto
Slavná modifikace muškety vzor 1842, vyráběná v Columbii v Jižní Karolíně. Na zámku měla vyrytou palmu, tedy symbol zmíněného státu.
Richmond
Když Harpers Ferry padlo do rukou Konfederace, byla zabavena i výrobní linka na puškové muškety vzor 1855. Zařízení bylo převezeno do Richmondu a byl na něm zahájen vývoj nové zbraně, nesoucí název hlavního města. V parametrech se zcela vyrovnala souběžně na Severu vyráběné pušce Springfield vzor 1861 a později 1863. Kvůli problémům, hlavně s nedostatkem materiálu, jich ale bylo vyrobeno poměrně malé množství.
Enfield
Kvalitní anglická puška Enfield byla jednou z nejrozšířenějších zbraní občanské války. Konfederace jich dovezla kolem 400 000 kusů.
Lorenz
Mezi vojáky na obou stranách se dostal hlavně vzor 1854 této puškové muškety rakouské výroby.
Wtitney (1) Colt Dragoon (2)
Z krátkých palných zbraní jižanské zbojovky upřednostňovaly výrobu napodobenin před vlastím vývojem. Oblíbená byla například kopie Coltova modelu Dragoon, či na severu vyráběného revolveru Whitney. Kvalita těchto výrobků, hlavně díky nedostatku kvalitního materiálu, však většinou nedosahovala kvality originálů.
Masové zavádění pušek s vrtanou hlavní s delším dostřelem ale hlavně s daleko větší přesností střelby revolučně změnilo způsob válčení. Zatímco první dobrovolníci přihlašující se do konfederační armády v roce 1861 byli vyzbrojeni většinou nedrážkovanými mušketami, někdy ještě s křesadlovým zámkem, do roku 1863 jsou již téměř všichni muži vybaveni moderními drážkovanými Enfieldkami, Richmondkami nebo ukořistěnými seveřanskými Springfieldkami.
Pro představu: Dostřel pušky s hladkou hlavní se pohyboval okolo 200 m a cíl bylo možno jakž takž zasáhnout asi od 80 m. Pytel s moukou ze vzdálenosti 180 m dobrý střelec s touto zbraní dokázal trefit čtyřikrát ze 160 pokusů. Puškou s taženou hlavní stejný střelec dokázal trefit cíl na 550 i více metrů.
Nové ruční palné i dělostřelecké zbraně s sebou samozřejmě přinášely i nové praktiky obrany. Začíná se klást větší důraz na opevňovací práce. Objevují se první zákopy, ostnatý drát, minová pole. Zprvu si sami vojáci intuitivně vyhrabávají mělké okopy vším co mají po ruce. Bodáky, jídelními miskami nebo hrníčky.
Nahoru
 |
