složení/ výstroj/ pěchota/ kavalerie/ námořnictvo/ dělostřelectvo/ zvláštní jednotky
KAVALERIE
Kavalerie tvořila zhruba dvacet procent sil C.S. Army. Minimálně v letech 1861-63 Konfederační kavalerie ve všech ohledech zcela převyšovala svůj federální protějšek a podstatnou část války byla bojově úspěšnější. To bylo mimo jiné způsobeno větším počtem kvalifikovaných důstojníků a větších jezdeckých zkušeností samotných vojáků. Rekruti pocházeli z venkova a byli zvyklí jezdit na koni od dětství. Řada z nich před válkou pravidelně jezdila buď z potřeby vyplývající z jejich práce nebo pro zábavu. Na rozdíl od severu nebyli totiž koně v jižních státech využíváni jenom jako tažná síla ale i při příležitosti různých závodů nebo k lovu. Jižanské jízdní pluky tak byly od začátku lépe připraveny, dobře vycvičeny a byly početnější než jednotky Unie.
Kavaleristé z jihu si sebou do služby brali své vlastní koně. Někdy se to projevilo jako nevýhoda. Když byl kůň zabit a jezdec nebyl schopen najít si náhradu, stával se automaticky pěšákem, což nebylo zrovna motivující pro přílišnou odvahu v boji.
Je zajímavé že Konfederační kavaleristé, ačkoliv si vydobyli respekt a uznání u nepřítele, mezi pěchotou vlastní armády nebyli příliš oblíbení. Protože jízda na bojišti většinou nebyla dominantní a operovala odděleně od pěších jednotek, měli pěšáci sklony považovat kavaleristy za zbabělce. Tento jev byl ovšem obvyklý ve všech tehdejších světových armádách. Generál D. H. Hill prý dokonce nabídl odměnu každému "...kdo najde mrtvého kavaleristu, zabitého v akci".
V Americké občanské válce se ovšem celkově nedá mluvit o nějakém velkém bojovém nasazení jezdectva. Díky zvyšující se palebné síle pěchotních zbraní bylo třeba přehodnotit klasický útok proti formacím pěchoty a jízda se snažila vyhýbat takovýmto soubojům. V bitvách je využívána především pro rychlé výpady, využívající moment překvapení. Jednotka kavalerie dokázala urazit cvalem až 360 metrů za minutu a v nekryté postupující linii nebo koloně pěchoty dokázala udělat pěkný zmatek. Ale při přímém střetu s pevným postavením pěchoty či dělostřelectva je příliš zranitelná. Oddíly jezdectva byly zpravidla umísťovány na křídlech pro větší prostor k manévrování. Mohly tak být využity k i rychlému přesunu posil pro pěchotu na ožehavá místa, kde jezdci sesedli a dále bojovali jako pěšáci. Díky tomu byli kavaleristi všestrannější a měli větší výdrž.
Velmi úspěšná byla jižanská kavalerie během nájezdů, průzkumu hluboko v týlu nepřítele nebo narušování federálních zásobovacích komunikací, především pod vedením takových velitelů jako Stuart, Mosby, Forrest nebo Morgan. Tyto výpravy měly často "partyzánský" charakter. Prostě toho co nejvíc zničit nebo ukrást a rychle pryč. Jednotky složené z jezdectva nebyly totiž dostatečně početné na to aby dlouhodobě hájily dobytá území a města.
Šavle
Důstojnické šavle byly většinou zdobeny a pro zámožnější osoby vyráběny na zakázku. Symbolické odevzdání šavle znamenalo kapitulaci stejně jako darování šavle mohlo vyjadřovat uznání a poděkování za velké činy v boji. Prosté jezdecké šavle se obešly bez zbytečných ozdob. Pro konfederační armádu vyráběla šavle s označením CSA například zbrojovka v Kenansville v Severní Karolíně.
4 Cal. Adams Revolver (vlevo)
V londýnské zbrojovce bylo vyrobeno 19 000 kusů tohoto vydařeného modelu. Konfederační armáda byla jedním z největších odběratelů. Adams se stal nejpoužívanější osobní zbraní konfederačních kavaleristů. Také Unie zakoupila 100 kusů jako osobní zbraně pro dělostřelce.
LeMat "Grapeshot" Revolver (vpravo)
Velmi oblíbená zbraň konfederačních důstojníků. Pařížská zbrojovka jich dodala Konfederaci téměř 3 000. Tato devítiranná zbran s unikátní konstrukcí měla dvě hlavně a byla schopna střílet jak standartními střelami ráže .42, tak brokovými náboji ráže .63. Svého času ho používal například generál P. G. T. Beauregard nebo J. E. B. Stuart.
Brokovnice
Dvouhlavňová brokovnice se brzy stala mezi jižanskými kavaleristy velice oblíbenou. Velké množství těchto zbraní bylo také dovezeno z Anglie. Tato původně lovecká zbraň byla speciálně upravena pro potřeby armády. Například na ní bylo možno nasadit bodák. Za povšimnutí stojí karabina k zavěšení na řemen. Stejnou používali kavaleristé Unie, ovšem na puškách Sharps.
Brokovnici, jako "nejlepší zbraň pro jízdu" si pochvaloval zejména slavný velitel kavalerie N. B. Forrest.
Zpočátku byla za hlavní zbraň považována jezdecká šavle ale málokterý řadový kavalerista s ní uměl pořádně zacházet (množili se koně bez jednoho či obou uší). Záhy ji i pro jejich nedostatek v konfederačních skladech nahradily revolvery či oblíbené lovecké brokovnice se zkrácenou hlavní. Ty se nakonec ukázaly jako mnohem účinnější (no aby ne :-)). Šavle přicházela na řadu až při boji zblízka ale takových příležitostí mnoho nebylo. K ryze jezdeckým bitvám až na vyjímky prakticky nedocházelo.
Jezdecké historky
V jižanské kavalerii se to jenom hemžilo svéráznými postavami. Neméně svérázné jsou i některé jejich činy. Příslušníci jezdectva si vůbec potrpěli na tom aby jejich pověst elity armády neztrácela na lesku.
Frajer Stuart
Během pronásledování federalistů v druhé bitvě u Bull Runu ztratil slavný velitel Jeb Stuart svůj proslulý klobouk s velkým černým chocholem. Vojáci svého velitele na dálku poznali podle této typické ozdoby a Stuart byl na svůj klobouk náležitě hrdý. Proto ho ztráta tak rozlítila, že potřeboval nějakou kompenzaci. Nedlouho nato podnikl nájezd přímo do tábora Unie a ukořistil ze štábního stanu kompletní uniformu vrchního velitele Potomacké armády generála Popea. Kromě toho také Leemu přivezl množství dokumentů o taktických plánech seveřanské armády na dalších několik týdnů.
Šedý přízrak Mosby
V roce 1863 si poručík John S. Mosby vysloužil přezdívku "šedý přízrak" svými činy při výpadech do nepřátelského zázemí. Za všechny alespoň jeden, který nemá ve válce obdoby:
Poté co se dozvěděl, že jeden z unionistických plukovníků o něm mluví jako o zloději koní, vzal Mosby devětadvacet svých mužů a vyrazil aby si s dotyčným vyřídit účty. Skupinka překonala pozice šesti nepřátelských pluků a 2. Vermontovy brigády až dorazila do Fairfaxu ve Virginii. Náhoda jim ale přihrála mnohem větší sousto. Ve Fairfaxu měl tou dobou svůj přechodný generální štáb generál Edwin Stoughton. Jižané zajímají generála a přes devadesát dalších unionistů aniž padne jediný výstřel a se svou kořistí pak bez potíží proklouznou zpět do konfederačních linií.
Mosby si tím získává obdiv generála Leea, který ho povyšuje na majora.
Forrest - čaroděj v sedle
Nathan Bedford Forrest byl v bitevní vřavě velmi horlivý. Prý pod ním v boji zemřelo 29 koní a sám osobně zabil více než 30 yankeeů.
Jedna epizoda za všechny: Po bitvě u Shilohu jeho muži kryli u Fallen Timbers ústup konfederačních jednotek ke Corinthu. Při hlídkování na hřebeni nad údolím zahlédli rebelové předsunuté jednotky Grantovy armády.
Forrest pocítil svou šanci a ihned vydal rozkaz k útoku. Jezdci se přiřítili dolů ze srázu a když je překvapení unionisté spatřili, většina z nich začala před jižanskou kavalerií prchat. Kdo zůstal stát byl sražen mohutnou střelbou z brokovnic a revolverů. Federální kavaleristé zahájili zmatenou střelbu do vzduchu a začali ustupovat. Když to Forrest uviděl, obrátil se nyní proti zformované brigádě yankeeské pěchoty opodál a za mávání šavlí a řvaní "Útok! Útok!" vyrazil proti dalšímu nepříteli.
Ve zmatku si ale neuvědomil že je sám, protože jeho vojáci byli zaneprázdněni odzbrojováním zajatců a začínali se stahovat. Plukovník Forrest se tak jako jediný šedivý ostrůvek ocitl v modrém moři seveřanských uniforem.
"Zabijte ho! Zabijte toho mizernýho rebela! Sundejte ho z toho koně!" To ale nebyla snadné, kůň byl velice mrštný, kopal kolem sebe a Forrest se rychle oháněl svou šavlí. V jednu chvíli jeden modrokabátník odstoupil, strhl z ramene pušku, namířil na Forresta a natáhl kohoutek....
Kulka Forresta minula ale tlaková vlna ho nadzvedla v sedle. V tu chvíli se v něm probudila zuřivost a začal si klestit cestu z masy tmavomodrých uniforem svou šavlí. Sekl jednoho vojáka do krku, vytáhl ho za sebe na koně a vyrazil tryskem zpět k jižanským liniím, majíc federála za svými zády jako štít před nepřátelskými kulkami. Jakmile byl mimo dostřel, shodil nešťastníka dolů a vyjel vzhůru na hřeben kde ho jeho muži přivítali s otevřenými ústy v němém úžasu...
Nahoru
 |
