jih vs sever/ generálové/ 1861/ 1862/ 1863/ 1864/ 1865
GENERÁLOVÉ
|
|
Narodil se 19. ledna 1807 ve Stratfordu ve Virginii jako syn generála Leea, známého jako "Light Horse Harry". 1825-1829 studuje ve West Pointu a vede si velmi dobře. Během Mexické války mohl několikrát předvést své vojenské schopnosti a rychle postupoval v hodnostech. Před občanskou válkou sloužil na západě jako velitel 2. kavalerie a potom posádce v Texasu. V roce 1859 velel v hodnosti plukovníka úspěšné akci proti povstání Johna Browna v Harpers Ferry.
V dubnu 1861 odmítl Lincolnovu nabídku na post vrchního velitele armády Spojených států a přijal velení armády Virginie v hodnosti generálmajora. Během války jeho Severovirginská armáda bezpochyby nesla největší břemeno bojů na východní frontě a Leeovi veteráni se stali pověstní svými úspěchy proti nepřátelské přesile. Vyznamenal se mnoha vítěznými bitvami, počínaje Sedmidenní bitvou, bitvou u Fredericksburgu a Chancellorsville a konče boji v Divočině a u Cold Harboru. Velkou ztrátou pro něho byla nešťastná smrt Thomase "Stonewalla" Jacksona, se kterým tvořil téměř neporazitelnou dvojici. Spekuluje se, že kdyby měl Lee u Gettysburgu u sebe Jacksona, vyhrál by nejen tuto bitvu ale i celou válku.
6. února 1865 se stal vrchním velitelem CSA a 2. dubna musel evakuovat Richmond. 9. dubna se po bezvýchodné situaci svých armád rozhodl kapitulovat u Appomatoxu.
Lee byl bezpochyby nejpopulárnějším konfederačním velitelem. Pro mnohé vojáky, a to dokonce i na straně Unie, se stal vzorem a živoucí legendou a dodnes je považován za jednoho z nejbrilantnějších vojevůdců v d2jin8ch.
Zemřel v Lexingtonu 12. října 1870 ve věku 63 let.
|
|
Narodil se v Clarksburgu ve Virginii. Po vystudování West Pointu (1846) sloužil u dělostřelectva ve válce s Mexikem. Do začátku občanské války pak vyučoval na Virginském vojenském istitutu. Po odtržení Virginie nastoupil jako plukovník do služeb rodného státu a záhy byl vyslán do Harpers Ferry aby zde organizoval výcvik nezkušených rekrutů. Později byl pověřen velením 1. brigády tzv. Shenandoahské armády. V Leeově Army of Nothern Virginia měl potom na starosti 2. armádní sbor.
Vyznamenal se hned v první bitvě u Bull Runu, když jeho 1. brigáda velkou měrou přispěla k vítězství Konfederace. Zde si také vysloužil svou přezdívku "Stonewall" pro svůj neohrožený postoj uprostřed prudké palby.
Během operací v údolí Shenandoah na jaře 1862 předvedl řadu neuvěřitelných manévrů při nichž s 16 000 muži postupně rozložil a zahnal 40ti tisícovou armádu Unie. Spolu s Leem kooperoval při obraně Richmondu v tzv. Sedmidenních bojích. Rozhodným protiútokem zajistí vítězství rebelů i v druhé bitvě u Bull Runu. Následuje jeho účast v další vítězné bitvě u Fredericksburgu a jeho geniální obchvat unionistické armády u Chancellorsville. V podvečer prvního dne této bitvy je ale smrtelně raněn výstřelem vlastního vojáka, který ho omylem ve tmě považuje za nepřítele. Osm dní nato umírá v Guinea Station.
V popularitě si Jackson v ničem nezadal s Leem a přestože zezačátku mu jeho muži říkali "bláznivý Tom", později už s ním byli ochotni jít třeba do pekla. Byl velice zbožný, až trochu fanatik. Například odmítal bojovat v neděli. O jeho kvalitách nejlépe vypoví dobový citát: "Jeho vojsko o 10 000 mužích se zdá být jakoby dvojnásobné. Rychlost jeho přesunů je pozoruhodná. Než se nepřítel rozhoupe zda ho pronásledovat, je na míle daleko. Je neustále v pohybu a všude. Jeho síly operují na obou březích Potomacu, v Bathu a u Great Cacapon Bridge ve Virginii a zároveň u Hancocku v Marylandu."
|
|
Narodil se v Edgefieldu v Jižní Karolíně jako syn farmáře ale dětství prožil na severu Georgie v Gainesville, kde jeho rodiče obhospodařovali bavlníkovou plantáž.
Po dokončení studia ve West Pointu v roce1842 působí v Alabamě a také, jako většina jeho kolegů, bojuje v Mexiku. Utrpí zranění u Chapultepec. Těsně před válkou rezignuje na post majora a vykonává funkci pokladníka. Po vzniku Konfederace vstupuje do armády státu Alabama a znovu stoupá v hodnostech aby v první bitvě u Manassasu velel jako brigádní generál 3. virginskému pluku.
Při formování Severovirginské armády stanul po boku generála Lee, který o něm mluvil jako o svém "starém válečném koni". Dostal velení prvního sboru a aktivně se zůčastnil mnoha velkých bitev. Během McClellanovy invaze do Virginie sehrál důležitou úlohu u Williamsburgu při krytí ústupu Johnstona k Richmondu. V Sedmidenní bitvě a druhé bitvě u Manassasu brilantně předvedl své ofenzívní schopnosti, u Sharpsburgu a Fredericksburgu zase mistrnou obranu. Byl těžce raněn v bojích v Divočině. Po zotavení operoval na sever od řeky James, během operací u Petersburgu. Spolu s Leem kapituloval u Appomatoxu.
Po válce navázal přátelství s Grantem a dal se k republikánům. Když se pak Grant stal prezidentem, jmenoval Longstreeta vyslancem v Turecku (:-)). Po návratu ještě působil v několika veřejných funkcích. Umírá roku 1904 v Gainsville v Georgii jako poslední z velkých velitelů CSA.
|
|
Narodil se v Culpeper, Virginia. West Point dokončil v roce 1847 a poté sloužil u dělostřelectva ve válce s Mexikem. V březnu 1861je povýšen na nadporučíka a připojuje se k armádě Jihu. V roce 1862 se zůčastnil bitev u Yorktownu a Williamsburgu jako velitel jedné z brigád Longstreetovy divize. Během sedmi dnů bitev okolo Richmondu velí tzv. "Light division" I. sboru. Jeho divize si vysloužila přívlastek "lehká" pro svou schopnost rychlých přesunů Od vzniku tzv. Armády severní Virginie je jedním z jejích hlavních velitelů a zůstává u ní až do konce. Bojoval u Cedar Mountain a v druhé bitvě u Bull Runu a jeho vojsku se načas podařilo obsadit Harpers Ferry. Vyznamenal se skvěle načasovanými protiútoky u Antietamu a Fredericksburgu. U Chancellorsville spolu s Jacksonem kooperoval při jeho slavném obchvatu pravého křídla Unie a po jeho těžkém zranění po něm převzal velení sboru.
Během Leeovy invaze na sever v roce 1863 dostává jako generálporučík velení nad nově vzniklým III. sborem severovirginské armády. V bitvě u Gettysburgu se ale, částečně kvůli svému záhadnému onemocnění, příliš nevyznamená. Také nese zodpovědnost za porážku u Bristoe Station a protože znovu onemocní, převezme u Wilderness jeho muže sám Lee. Po této bitvě odstupuje z funkce ale vrací se znovu do velení v misích u North Anna a Cold Harbor. Částečně se podílí na velení obrany obleženého Petersburgu ale v zimě 1864-65 ho nemoc opět upoutá na lůžko. V kritických okamžicích během útoku federalistů na Petersbugské opevnění je zasažen nepřátelskou kulkou a umírá.
Robert E. Lee považoval Hilla za jednoho ze svých nejschopnějších velitelů. Přesto ale dodnes nejsou jeho činy zcela doceněny.
|
|
Stuart, přezdívamý "Jeb" podle svých iniciál byl asi nejznámějším kavaleristou občanské války. Narodil se 6.2. 1833 v Laurel Hill. Akademii ve West Pointu dokončil v roce 1854. Před občanskou válkou se angažoval v bojích s indiány a při nepokojích v Kansasu. Jako velitel jízdy byl s Leem u potlačení povstání Johna Browna v Harpers Ferry. Po připojení jeho rodné Virginie ke Konfederaci se hlásí jako řadový dobrovolník do armády. Záhy je povýšen na kapitána a poté v květnu 1861 na podplukovníka virginské pěchoty. Později se ale jako talentovaný jezdec uplatňuje u kavalerie. Hned v první bitvě u Bull Runu přispěje spolu s Jacksonovým útokem k vítězství Konfederace. U Army of Northern Virginia to postupně dotáhne až na generálmajora. Pod jeho velením se formuje asi nejúspěšnějši a nejproduktivnější jízdní útvar celé války. Jeho muži bojovali ve všech významějších střetnutích Severovirginské armády (Seven Days, II. Bull Run, Antietam, Fredericksburg, Chancellorsville, Gettysburg, Wilderness atd.).
Vedl úspěšné výpady do týlu McClellanovy armády během poloostrovní kampaně a po bitvě u Antietamu. Na konci roku 1862 podnikl nájezd na sever od řeky Rappahannock, který stál nepřítele nějakých 230 obětí, zatímco Stuart ztratil 27 mužů. Během bitvy u Chancellorsville převzal velení nad jednotkami svého přítele, smrtelně zraněného Stonewalla Jacksona. V roce 1863 velel jižanské kavalerii v největší jezdecké bitvě v amerických dějinách u Brandy Station. Přes všechny své kvality je Stuart hodně spojován s neúspěchem Konfederace u Gettysburgu. Je faktem, že jeho jednotky Leemu citelně chyběly první den bitvy a to jak do počtu, tak při průzkumných operacích.
Během Grantovy ofenzivy na jaře 1864 je Stuart 11. května smrtelně zraněn při bojích se Sheridanovou jízdou u Yellow Tavern na předměstí Richmondu a o den později umírá. Jeho hrob dnes najdeme na Hollywood Cemetery v Richmondu.
Stuart byl tak trochu dobrodruh, což se projevovalo v určité riskantnosti některých jeho akcí a volném vykládání rozkazů. Avšak takovéto "frajerství" bylo vlastní většině konfederačních kavaleristů.
|
|
Braxton Bragg /22.3.1817-26.9.1876/
Místo narození: Warrenton, Severní Karolína.
Z West Pointu vyšel v roce 1837. V mexicko-americké válce sloužil pod Zachary Taylorem jako velitel dělostřelecké baterie.
Po návratu z bojů zastává funkci velitele Louisianské milice. V březnu 1861 je povýšen na brigádního generála. Krátce po katastrofální porážce Konfederačních sborů v dubnu 1862 na Pittsburgh Landing paradoxně získává nejvyšší hodnost. Velel armádě Mississippi, později armádě Tennessee. V létě 1862 vedl kampaň na osvobození a ofenzívu proti Unii v Tennessee a Kentucky. Má tak podpořit invazi Leeovy armády do Marylandu. Po nepříliš vydařeném tažení se mu podaří zvítězit nad Rosencransem u Chickamauga. Vzápětí ale následuje neúspěšné obléhání Chattanoogy a Bragg je vystřídán J. E. Johnstonem. Poté se vrací do Richmondu jako náčelník štábu prezidenta Davise. Během Atlantské kampaně je vyslán do Atlanty jako pozorovatel. Po jmenování Leea vrchním velitelem Konfederačních armád se Bragg opět vrací do velení armády Tennessee jako velitel jedné z divizí. To už se ale blíží konec války a kapitulace Konfederačních armád.
Po válce pracuje na plantážích v Louisianě jako civilní inženýr. Umírá v Texasu.
|
|
Narodil se ve Farmville ve Virginii.
West Point ukončil v roce 1829. Před občanskou válkou sloužil v Seminole na Floridě a pod Winfieldem Scottem bojoval v Mexické válce. Jako brigádní generál byl na počátku války pověřen obranou průmyslového centra Harpers Ferry. Svou účastí přispěl k vítězství Konfederace v první bitvě u Bull Runu. Během Peninsular campaign vedl bitvu u Fair Oaks proti McClellanovi a byl zde raněn.
V létě 1863 měl vystřídat J. C. Pembertona ve velení obleženého Vicksburgu ale do 4. července, kdy město kapitulovalo, to již nestihl.
Při Atlanta campaign v čele Tennesseeeské armády zaujal pozici strategického ústupu před Shermanovou armádou, což způsobilo jeho neoblibu u prezidenta Davise a záhy i jeho výměnu za J. B. Hooda. Když se pak v roce 1865 vrátil do velení v této oblasti, už na něj čekal pouze poslední smutný úkol. Kapitulace před Shermanovou armádou.
Po válce působil v poměrně vysokých funkcích v politice i veřejném životě.
|
|
Rodák z New Orleans v Louisianě. Studium ve West Pointu dokončil jako druhý nejlepší ze třídy v roce 1838. Mezi jeho spolužáky patřil mimo jiné i jeho budoucí protivník McDowell. Před Mexickou válkou pracoval jako odborný poradce na stavbách několika federálních pevností. Také během války s Mexikem se vyprofiloval jako odborník na vojenská opevnění a postupoval v hodnostech. V bojích byl dvakrát raněn.
V roce 1853 působil jako kapitán ženijního vojska a byl pověřen přestavbou a modernizací opevnění přístavu Mobile a několika dalších fortifikací na Mississippi a v New Orleans. Nakonec dohlížel na veškerá opevnění v Mexickém zálivu.
Po vzniku Konfederace převzal velení nad obranou Charlestonu v Jižní Karolíně a on to byl, kdo jako první ve válce Severu proti Jihu vydal rozkaz k palbě. Cílem byla pevnost Fort Sumter.
V první bitvě u Bull Runu v podstatě vedl síly Konfederace a na poslední chvíli byl vystřídán J. E. Johnstonem. Na jaře 1862 byl převelen do Tennessee pod generála A.S.Johnstona a po jeho smrti v bitvě u Shilohu přebírá velení a stahuje jižanské jednotky do bezpečí před Grantem. Opevňuje se v Corinthu a poté beze ztrát ustupuje po Ohijské železnici.
Po tennesseeské kampani se kvůli zdravotním problémům nemohl aktivně účastnit bojů. Nakonec dostal na starosti opět obranu Charlestonu, kde rok a půl čelil unionistickému obléhání.
V květnu 1864 se připojil k Leemu během Grantovy Richmondské kampaně, porazil Butlera u Drury's Bluffu a zastavil postup federalistů u Petersburgu.
Ke konci války velel jednotkám, čelícím Shermanovi v Georgii. V dubnu musel spolu s J. E. Johnstonem kapitulovat před Shermanovou armádou v Severní Karolíně.
Po válce působil ve vysokých civilních funkcích.
|
|
Narodil se Chapel Hill v Tennessee. Před válkou ho živil obchod s otroky a jeho bavlníkové plantáže. V létě 1861 narukoval jako obyčejný voják ke kavalerii H. Whitea. Poté na vlastní náklady buduje jízdní prapor z Tennesseeských dobrovolníků a staví se mu do čela coby podplukovník. Jako bohatý podnikatel si to může dovolit.
Před pádem Fort Donelsonu v roce 1862 vyvedl většinu svých mužů a několik dalších jednotek z obklíčení a při ústupu z Nashville chránil zadní voj. V bitvě u Shilohu nedostal příležitost efektivně využít své vojáky a opět na něj zbyl úkol krýt ústup. Navíc byl přitom raněn. Po obléhání Corinthu je Forrest povýšen na brigádního generála a obsazuje se svou brigádou Mufreesboro. Na přelomu let 1862-63 vede několik nájezdů na zásobovací trasy Grantovy armády při jeho operacích v centrálním Mississippi.
V létě 1863 velí úspěšně jízdní divizi v bitvě u Chickamauga. Po neshodách se svým nadřízeným B. Braggem se ale znovu vrací do západního Tennessee k velení malých jednotek. Zanedlouho naverbuje dostatečné množství vojáků aby mohl působit potíže Shermanovým vojskům v okolí Memphisu.
Účastní se bitev u Brice's Crossroads a Tupela. Poskytl své jednotky Hoodově armádě při jeho nepříliš úspěšné invazi do středního Tennessee. V posledních měsících války se neúspěšně pokouší zastavit vpád Wilsonovy kavalerie do Alabamy a Georgie. Jeho účinkování ve válce skončilo s kapitulací vojska R. Taylora. Po ukončení bojů stál u zrodu nechvalně známého Ku Klux Klanu. Zemřel v Memphisu a je zde i pochován.
Mimo jiné proslul svým heslem, ve kterém charakterizoval podmínky pro vítězství: "Být tam první s více vojáky"
|
|
Narodil se v District of Columbia ale když mu bylo devět, přestěhovala se jeho rodina do Princ William County ve Virginii. Stejně jako jeho kolegové začal i on svojí vojenskou kariéru studiem ve West Pointu. Akademii dokončil v roce 1840. V hodnosti kapitána se zůčastnil Mexické války a potom sloužil v Baltimore. Když začala občanská válka, byl trochu na pochybách na jakou stranu se přidat ale nakonec se připojil ke Konfederační armádě. Povýšil na plukovníka a po krátké činnosti instruktora kavalerie na brigádního generála. Byl v první bitvě u Bull Runu a u Cedar Mountain. Pod gen. Jacksonem participoval na úspěšném tažení v údolí Shenandoah a v Sedmidenní bitvě v roce 1862.
V bitvě u Grovetonu přišel o nohu ale v roce 1863 se vrací do služby s dřevěnou protézou. Jako generálplukovník přebírá po smrti "Stonewalla" Jacksona velení II. sboru Severovirginské armády. Pro svůj handicap se nemohl plnohodnotně pohybovat v sedle a dokonce byl dvakrát zraněn. Přesto se aktivně účastní kampaní u Gettysburgu a Spotsylvanie. Jeho nešťastný pád z koně u "Bloody Angle" způsobil jeho další neschopnost velení v poli. Byl převelen do Henrica a později do obrany Richmondu. V dubnu 1865 byl zajat unionisty v Sayler's Creek a poté vězněn v pevnosti Fort Warren v Massachusetts. Po válce odešel do výslužby na farmu poblíž Spring Hill v Tennessee.
Podle některých zdrojů mohl částečně za porážku u Gettysburgu, protože nedokázal obsadit pozici na Cemetery Hill. Podobným obviněním ale čelili například také Stuart a další velitelé. Těžko dneska hodnotit, kdo za co může.
Ewell, svými muži něžně přezdívaný "Old Bald Head" (Starý plešoun) zemřel ve Spring Hill v roce 1872.
|
|
"Věčně nahněvaný muž", Jubal A. Early ukončil West Point v roce 1837. Po studiu sloužil rok u dělostřelectva a poté působil jako právník. Později v Mexické válce velel dobrovolníkům. Před občanskou válkou se vrátil k právničení a také se trochu zapletl do politiky. Ačkoliv nesouhlasil se secesí, vstoupil do rodících se jednotek státu Virginie. Během války postupoval v kariéře od plukovníka až po velení 3. sboru Leeovy Armády severní Virginie v hodnosti generálporučíka.
Po bitvě u Williamsburgu v roce 1862 byl raněn, brzy se však vrátil do služby a velel jednotkám u Malvern Hill a Cedar Mountain. Zůčastnil se obou bitev u Bull Runu a Antietamu. Již jako velitel divizí se osvědčil u Fredericksburgu, Chancellorsville, Gettysburgu a během bojů u Mine Run. Během zimy 1863-64 se svojí malou armádou samostaně operoval v údolí Shenandoah. Po bitvě ve Wilderness dočasně převzal Hillův sbor během bojů u Spotsylvanie a po bitvě u Cold Harboru sbor generála Ewela, který se nešťastně zranil.
Pár týdnů nato se vrátil do údolí Shenandoah aby vedl invazi do Marylandu. Porazil seveřany u Monocacy a přitáhl se svým vojskem až na předměstí Washingtonu. Musel se ale obrátit zpět do Virginie, odkud část jeho jízdy podnikla nájezd na Chambersburg v Pennsylvanii. V září a říjnu musel čelit sérii útoků Sheridanovy armády u Winchesteru, Fisher's Hill a Cedar Creek. Jeho jednotky byly pod stálým tlakem a nad údolím postupně přebírali kontrolu yankeeové. V prosinci Early dostává rozkaz opustit Shenandoah a vrátit se k Severovirginské armádě. Ke svému neštěstí ale zůstává a opevňuje se u Waynesborough, kde jsou v březnu 1865 zbytky jeho vojska rozprášeny seveřanskou jízdou. Pod tlakem veřejnosti a z důvodů politických je Lee nucen Earlyho, který jen tak tak unikl zajetí, odvolat z funkce.
Po válce Early odjíždí do Mexika, kde si zařizuje právnickou praxi. Také působí v Louisianské loterii a jako prezident Southern Historical Society. Až do své smrti se odhodlaně zastával Leea, zvláště ve sporu s konvertujícím republikánem Jamesem Longstreetem.
|
|
Mosby, zvaný "Šedý přízrak" sice dosáhl nejvyšší hodnosti plukovníka, přesto mezi výše uvedené chlapíky určitě patří. Narodil se v roce 1833 v McLaurrine Cumberland County ve Virginii. Během studia práv se z něho vyklubal bouřlivák a násilník. Dokonce si odseděl nějaký ten měsíc ve vězení za postřelení spolužáka. Před válkou provozoval právnickou praxi poblíž Howardsville.
Když vypukla válka, přidal se jako dobrovolník k virginské kavalerii. Krátce poté, co byl povýšen na nadporučíka 1st Virginia Cavalry, se dostal do konfliktu se svým nadřízeným, plukovníkem Williamem "Grumble" Jonesem a raději se připojil ke štábu JEBa Stuarta jako průzkumník. Během "Poloostrovní kampaně" svým průzkumem usnadnil Stuartův slavný nájezd okolo McClellanovy armády. V červenci 1862 se krátce ocitl v zajetí ale poté se znovu připojil ke Stuartovi a byl pověřen diverzními akcemi v Loudoun Valley v severní Virginii.
Vedl záškodnickou činnost proti zásobovacím kolonám Unie a nutil tak federální velitele oddělovat část svých sil k jejich střežení. Několikrát v přestrojení pronikl obrannými liniemi Washingtonu. K jeho mnoha odvážným kouskům patří i nájezd na federální štáb ve Fairfaxu a zajmutí generála Edwina H. Stoughtona s pouhými devětadvaceti muži nebo přepadení vlaku, ve kterém cestoval generál Grant. Dodnes se soudí, že působení partizánských skupin v severní a západní Virginii, specielně skupiny Johna S. Mosbyho, zabránilo Unii ukončit válku již v létě 1864
Neustálé narušování zásobovacích tras, mizení federálních poslů a menších jednotek přimělo federalisty popravovat partyzány bez milosti na místě. V roce 1864 se dostal s Mosbym do křížku i George A. Custer, když popravil šest jeho mužů. Vůdce partyzánů mu to odplatil zabitím sedmi jeho vojáků. Na těle jednoho z nich zanechal vzkaz, že tak bude zacházet se všemi zajatci pokud v tom bude pokračovat i Custer a popravování partyzánů skončilo.
Po Leeově kapitulaci se Mosbyho pluk v dubnu 1865 rozpadl. Zatrpklý Mosby se po roce 1866 vrátil k právnické praxi a dokonce se spřátelil s Grantem a podporoval ho při volbách v letech 1868 a 1872. Když republikáni uspěli, přijal funkci velvyslance v Hong Kongu a další vládní funkce. Zemřel v roce 1916 ve Washingtonu a je pohřben na Warrentonském hřbitově.
|
|
Narodil se v Camden County v Georgii. West Pointskou akademii dokončil v roce 1838. Po účasti v Mexické válce působil na akademii jako instruktor kadetů. Jeho učebnice "Rifle and Light Infantry Tactics", familiárně nazývaná "Hardee's Tactics", se stala standartem pro výcvik vojska a během občanské války byla široce používána na obou stranách.
V březnu 1861 působil jako plukovník kavalerie vznikající konfederační armády. O tři měsíce později byl povýšen na brigádního generála. Následně byl vyslán do Arkansasu aby získal nové rekruty v Ozarks (regionu v centrální oblasti Spojených států). Později byl povýšen na generálmajora a v říjnu 1861 poslán do Kentucky. Po dobytí pevností Forts Henry a Fort Donelson velel sborům v krvavé bitvě u Shilohu a byl zde raněn. Po zotavení Hardee působil v Kentucky a vedl konfederační jednotky v bitvě u Perryville. Poté byl převelen do Mississippi ke Corithu pod velení generála Josepha E. Johnstona ale o několik měsíců později se vrátil k Braggově Army of Tennessee.
Jako velitel se zůčastnil bitvy u Chattanoogy během Atlantské kampaně. Vedl muže z Jižní Karolíny, Georgie a Floridy při pokusu o zpomalení postupu generála Shermana Georgií na Savannah. Jeho jednotky se ale musely stáhnout do Charlestonu na atlantické pobřeží, který nakonec Sherman obešel. V jedné z posledních bitev války u Bentonville, kde byl zabit jeho jediný syn, bojoval po boku generála Josepha E. Johnstona.
Hardee se svými třemi divizemi kapituloval 26. dubna 1865. Po válce se usadil v Alabamě. William Joseph Hardee zemřel ve Wytheville ve Virginii.
Nahoru
Play online slots, blackjack games at our brand new casino
online. Don't forget to play roulette! Our casino offers as the only one
free casino money! Take your chance, sign
up and get your money!
 |
 |
|
Lee |
Line | 
2008