úvod/ články/ filmy/ zdroje & linky

Bláboly pana Verna
Knihy Julese Verna mám moc rád. A jednu obvzlášť. Tajuplný ostrov jsem přečetl několikrát jako kluk a nedávno jsem ho znovu vytáhl z knihovny. Kupodivu po těch letech román neztratil skoro nic ze své působivosti. Pravda, občas jsem se se musel usmát nad poněkud naivními pasážemi ale to je prostě Verne a proto to koneckonců člověk čte. Taky mi došly některé souvislosti, které mi v dětství samozřejmě byly docela putna.

Setkání Cyruse Smithe a Pencroffa na Richmondské ulici.

Mám na mysli hned úvodní část celého příběhu, která se odehrává během americké občanské války. Neznalé asi bude třeba uvést do problému. Dobrodružství hrdinů románu totiž začíná 20. března 1865 v Richmomdu, hlavním městě Konfederace. Zde se ocitli jako seveřanští zajatci po nevydařené Grantově ofenzivě....
Slavný spisovatel nám tu předkládá hned několik polopravd až úplných nesmyslů. Tak za prvé jsou to hned zmíněné boje o Richmond v únoru 1865. Ve skutečnosti touto dobou v okolí města žádné větší vojenské operace neprobíhaly. Také neprodyšné obklíčení města vojskem Unie je velice přehnané. Grantova armáda, jak je známo, od června 1864 stála asi 25 mil na jihovýchod před Petersburgem. Mezi ním a Richmondem se nacházela Leeova Severovirginská armáda. Neobstojí proto ani báchorka o balónu, který má z obklíčení donést žádost o pomoc "do tábora generála Leea...".
Dále lze s úspěchem polemizovat o situaci zajatců ve městě. Podle J. Verna "mohli svobodně městem procházeti, neboť Richmond byl tak přísně střežen, že nějaký útěk byl prostě nemožný...". Možná lze připustit, že Cyrus Smith podléhal nějakému zvláštnímu režimu. Ačkoliv není zmíněna jeho vojenská hodnost, dozvídáme se, že "byl inženýrem generálního štábu spolkového". Zřejmě by to tedy stačilo aby nemusel bručet s ostatními yankeeskými zajatci ve věznici Libby ale určitě by se nemohl promenádovat po ulicích se svým spoluvězněm Gedeonem Spilletem (zpravodaj New York Heraldu). Ještě méně pravděpodobná je volnost jeho černého sluhy Naba, který by místo poflakování po městě spíš kopal zákopy nebo vršil obranné valy jako většina ostatních "negrů". Celá tato záležitost by se ještě dala překousnout. Ovšem až do věty: "Cyrus Smith chytil Pencroffa za rameno a táhl ho do svého bytu..." a rozhovoru, týkajícího se plánování útěku v přísně střeženém balónu: "Tedy toho večera", pravil Pencroff. "Nás pět bude tam obcházeti, jakoby z pouhé zvědavosti!".
Romány Julese Verna ale nejsou žádná literatura faktu a já je kvůli takovým malichernostem rozhodně číst nepřestanu. Nakonec, ne ve všem si francouzský romanopisec vymýšlí. Podle dochovaných zpráv opravdu tou dobou nad severoamerickým kontinentem vládlo větrné a bouřlivé počasí...

/DixieLine | Bob2008