úvod/ články/ filmy/ zdroje & linky

Plechové stodoly útočí IV.
C.S.S. Arkansas

Vývoj válečných událostí během zimy 1861-1862 si na straně Konfederace vynutil stavbu válečných plavidel k obraně Memphisu a okolí. Počítalo se se dvěma obrněnci podobné konstrukce - C.S.S. Tennessee a C.S.S. Arkansas. Stavba však byla záhy přerušena kvůli vzrůstající vojenské aktivitě federálních jednotek na Mississippi. Rozestavěný trup Arkansasu byl dopraven do bezpečnější oblasti, Tennessee však musela být zničena v docích, aby nepadla do rukou nepříteli.
Když v květnu 1862 kapitán Isaac N. Brown, pověřený námořním velitelstvím v Richmondu velením na Arkansasu, přijel do Greenwoodu na Mississippi, našel loď v neutěšeném stavu. Holý trup bez výzbroje a motor rozebraný na kusy. Materiál z rozebrané železniční trati, určený pro pancéřování, ležel na dně řeky. Vytahat železo z bahna bylo tedy prvním náročným ůkolem. Následně dal Brown odtáhnout Arkansas do města Yazoo, na stejnojmenném přítoku Mississippi, kde z řad armády vybral schopné muže pro práce na dokončení lodě. Po pěti týdnech dřiny v mimořádně těžkých podmínkách pod horkým letním sluncem, se podařilo loď téměř celou pokrýt pancířem, upevnit děla a zprovoznit parní pohon. Impozantní výzbroji dominovala dvojice osmipalcových Kolumbiád, dva devítipalcové Dahlgreny, čtyři šestipalcová vrtaná děla a dva 32-palcové hmoždýře. Poměrně malý ponor (14 stop) umožňoval dobré manévrování. Loď mohla dosáhnout maximální rychlosti 6 uzlů.
Protože obrněnec musel včas opustit klesající hladinu řeky Yazoo, rozhodl se kapitán přejít do ofenzivy a zapojit Arkansas do bojových operací. Sestavil posádku ze šedesáti missourijských vojáků, z nichž většina nikdy nesloužila na palubě žádné lodi a ani jeden nikdy neobsluhoval těžké dělo. Nebyl ale čas na nějaký zdlouhavý výcvik. S vírou, že nejvíce zkušeností chlapi získají teprve v ostrém boji a také kvůli obavě aby se mu posádka nerozutekla, vyplul Brown na začátku července na pomoc obleženému Vicksburgu.
Přibližně po patnácti mílích plavby se však objevil problém. Pára z kotlů začala pronikat do prostor s uskladněným střelným prachem, který okamžitě navlhl a stal se nepoužitelným. Když se podařilo utěsnit únik páry, kapitán přikázal vynést prach na palubu a usušit ho na slunci. Bylo třeba ho neustále prohrabávat a obracet aby v horkém počasí nedošlo k samovznícení.
Za svítání 15. července se na obzoru objevil předvoj federální flotily. Byl to obrněnec Carondolet, dřevěný dělový člun Tyler a kolesový parník Queen of the West. Posádka už se nemohla dočkat své první bitvy. Carondolet byl střelbou z těžkývh děl rychle vyřazen z boje zásahem do kormidla a pozornost dělostřelců se obrátila na zbývající dvě lodě. Navzdory nebezpečí, hrozícímu od blízké federální baterie na břehu, nezkušená posádka Arkansasu projevila velkou zručnost a odvahu. Velitelé Tyleru a Queen of the West rychle pochopili situaci a rychle opustili bojiště.
Mississippi u Vicksburgu byla tou dobou blokována dvěmi uskupeními federálních plavidel. Horní flotila, stojící proti proudu nad městem čítala asi dvacet lodí. Pokud se Brown chtěl dostat k Vicksburgu, musel tuto překážku překonat. Rozhodl se prorazit přímo jejich středem, spoléhajíce na to, že nepřítel nebude mít dostatek prostoru k taranování ani ke střelbě. Ukázalo se to jako dobrý předpoklad. Arkansas proplul nerušeně houfem unionistických lodí, které se v nastalém zmatku nezmohly vůbec na nic. Když po dlouhé době přistála ve Vicksburgu loď pod konfederační vlajkou, nadšené ovace obyvatel neznaly mezí. V noci se však obě nepřátelské flotily pokusily spojit a zároveň potopit Arkansas. Vicksburgské baterie kryly jižanský obrněnec palbou, ten ale přesto utrpěl zásah do strojovny motorů. Navíc se jim nepodařilo zabránit spojení federálních flotil pod městem. Arkansas musel zůstat v kotvišti celý další týden a nutné opravy probíhaly pod neustálou palbou z unionistických plavidel.
Léto vrcholilo a posádky lodí to v těchto parných dnech neměly právě jednoduché. Úmorné vedro vedlo federální velitele k pokusu o urychlené ukončení patové situace. Bitevní plavidla Essex a Queen of the West byly určeny k opětovnému útoku na Arkansas a jeho definitivnímu zničení. V následné bitvě byl Essex vyřazen z boje zásahem parního stroje a Queen se musela stáhnout protože úpornou střelbou jižanů byla značně poškozena. Ani Arkansas však nevyvázl beze ztrát. Na palubě vypukl ničivý požár, při němž prišla o život asi čtvrtina mužstva a mnoho námořníků, včetně kapitána, bylo zraněno. Po bitvě posádka čítala všehovšudy dvacet mužů.
Po tomto neúspěchu se seveřané rozhodli přerušit blokádu. Část se stáhla k New Orleans, zbytek k St. Louis a další čtyři měsíce mělo město relativní klid. Toho využil generál Van Dorn a povolal Arkansas, aby mu pomohl podpořit pozemní operace v Louisianě. Loď se však do akce připravuje pod velením nového kapitána, H. K. Stevense. Když se to dozvídá Brown, zotavující se ze svého zranění na Grenadě, hned se vydává na cestu do Vicksburgu. Přijíždí však pozdě. Čtyři hodiny před jeho příjezdem opustila loď přístav a vyplula k Baton Rouge. Zde se také odehrál její poslední souboj. Utkala se se starým sokem, obrněncem Essex. Arkansas utrpěl nenapravitelné poškození parního stroje a protože hrozilo, že padne do rukou Unie, nařídil kapitán H. K. Stevens evakuaci posádky a zapálení lodě. Plamenům unikla pouze vlajka, kterou námořníci před tím stáhli ze stožáru. Tu je dodnes možné spatřit v Národním muzeu války v Columbusu v Georgii.

/DixieLine | Bob2008