úvod/ články/ filmy/ zdroje & linky

Plechové stodoly útočí III.
C.S.S. Albermarle - válečná loď, postavená ze zbytků

Jedna z nejlepších lodí Konfederace byla postavena v pozdní fázi války, kdy již Jihem zmítala krize válečná i hospodářská, což se dnes může zdát trochu jako zázrak. Asi je to trochu kostrbaté přirovnání ale na její stavbu se vybíraly peníze, podobně jako tomu bylo o čtyři roky později v případě našeho Národního divadla. Poslední těžce vyšetřená ocel padla na stavbu obrněnce, který byl pojmenován podle zálivu Albermarle Sound v Severní Karolíně. Oblast kolem zálivu byla po dva roky pod federální kontrolou a do Albermarle byly vkládány veškeré naděje na její znovuzískání pro Konfederaci.

CSS Albermarle byla navržena vrchním konstruktérem Johnem L. Porterem a postavena pod vedením stavitele Gilberta Elliotta. Konstrukce probíhala za těžkých podmínek v kukuřičném poli nedaleko Edward`s Ferry na řece Roanoke. Neustálý nedostatek materiálu, kvalitního nářadí a kvalifikovaných pracovních sil protáhl stavbu na téměř celý rok. Nakonec byla loď spuštěna na vodu začátkem dubna 1864. Parametry nového plavidla byly za daných podmínek úctyhodné. Albermarle byla 37,2 metru dlouhá, 13,7 metru široká s nízkým ponorem 2,4 metru pro manévrování v mělkých pobřežních vodách. Pancéřování bylo zajištěno přes 10 cm silnými pláty o rozměrech zhruba 20 x 25cm. Centrální ochranný štít byl dlouhý 18 metrů a byl pokrytý pěticentimetrovými ocelovými pláty ve dvou vrstvách. Výzbroji dominovala dvě osmipalcová děla Armstrong anglické výroby, skrytá pod ocelovými poklopy. Pohyb zajišťovaly dva motory o výkonu 200 koní.

Krátce po svém dokončení Albemarle pod velením kapitána J. S. Cooka vyrazila z Hamiltonu dolů po řece Roanoke směrem na Plymouth aby ji vyčistila od federálních plavidel a podpořila pozemní jednotky generála Hokea v útoku na federální opevnění. Protože v rychlém toku byl obrněnec těžko manévrovatelný, plul zádí napřed a směr byl částečně koridován těžkými řetězy. Asi tři míle před Plymouthem se kormidelník John Lock ještě se dvěma námořníky vydal na průzkum toku, zejména jeho hloubky. Při té příležitosti průzkumníci zjistili, že federálové na řece umístili zábrany a miny. Také zpozorovali jednotky nepřítele, rozmístěné u Thoroughfare Gap. Když je po návratu vyslechl kapitán Cooke, ihned přikázal znovu vyplout. Albermarle bezpečně proplula mezi zátarasy a minami, přičemž ji pancéřování spolehlivě chránilo před střelbou z pevností Warren`s Neck a Boyle`s Mill. Do cesty se jí ale záhy postavil rychlý federální parník Miami a ozbrojený trajekt Southfield, plující středem řeky. Albermarle manévrovala k jižnímu břehu a potom stočila příď přímo proti Southfieldu. Plnou rychostí klounovala federální plavidlo pod čarou ponoru ale byla téměř stažena pod vodu svou obětí. Část posádky se dokonce ocitla ve vodě. Mezitím děla z Miami zahájila střelbu ale ocelovým plátům konfederačního plavidla nemohla příliš uškodit. Kapitán unionistů Flusser byl dokonce zabit granátem, který se odrazil od pancéřování Albermarle a vrátil se na palubu Miami, kde explodoval. Navzdory smrti kapitána se posádka federálního parníku pokusila dobýt palubu konfederačního obrněnce ale byla zahnána zpět střelbou z pušek. Nakonec Miami raději zvolila ústup z dosahu rebelů, směrem do Albermarle Sound. Poté co byla řeka vyčištěná od federálních lodí, generál Hoke se svou pěchotou, za pomoci děl Albermarle, obsadil Fort Williams. Při dobytí tohoto klíčového opevnění se mu vzdalo 2800 federálních vojáků.

5.května se Albemarle spolu s parníky Bombshell a Cotton Planter, převážejícími vojáky dolů po řece Roanoke, utkala se čtyřmi federálními kolesovými parníky. Jsou to Mattabesett, Sassacus, Wyalusing a pomstychtivá Miami. Přepravní konfederační parníky byly příliš snadný cíl pro dobře vyzbrojené lodě Unie. Cotton Planter sice úspěšně unikl pod ochranu Plymouthského opevnění ale Bombshell byl poškozen a posádka před přesilou kapitulovala. Ovšem Albemarle měla navrch a mnohokrát svými těžkými děly zasáhla každou z lodí protivníka. Jeden z granátů zabil šest mužů obsluhy stoliberního Parrottu na palubě Mattabesett při pokusu o klounování plavidla rebelů. Mezitím se přiblížil i Sassacus a začal z boku ostřelovat Albermarle střelbou ze stoliberních děl. Všechny projektily však odskakovaly od masivního plátování. Když se Albermarle ocitla bokem asi 400 yardů od přídě Sassacusu, velitel federální lodě ucítil příležitost, dal povel k plné rychlosti vpřed a přímým zásahem konfederační loď klounoval. Poškozený jižanský obrněnec se naklonil na bok a začal nabírat vodu. Větší škody ale náraz způsobil na přídi útočníka. Posádka Albemarle se rychle vzpamatovala a vypálila z bezprostřední blízkosti dva projektily do trupu federální lodi. Jedna ze střel roztrhla parní kotle, které okamžitě začaly do podpalubí chrlit páru, přičemž těžce opařila třináct seveřanských námořníků. Když posádky ostatních federálních plavidel uviděly bezmocný Sassacus, unášený proudem řeky, zastavily další akce. Miami se ještě pokusila použít torpédo ale bez úspěchu. Albermarle jim ukázala záda, poklidně odpula k Plymouthu a na několik dalších měsíců nenechávala Unii na pochybách, kdo je ve zdejších vodách pánem.

Teprve na podzim roku 1864 se federální vláda rozhodla definitivně vyřešit situaci v Severní Karolíně. Námořnictvo Spojených států vypracovalo plán na zničení hrozby jménem Albemarle. Kapitánporučík William B. Cushing byl pověřen najít vhodná plavidla pro tento zvláštní úkol. Vybral dva malé devítimetrové parní čluny, postavené v New Yorku a nechal je osadit torpédy na čtrnáctimetrových žerdích. K ústí Roanoke ale dorazila pouze jedna z nich. Druhá se ztratila cestou do Norfolku. Spolu s několika dalšími federálními plavidly překonala mělčiny u Hatterasu a vplula do úžin v Severní Karolíně. Kolem třetí hodiny ranní 27. října vyrazil torpédový člun s čtrnácti muži pod Cushingovým velením vzhůru po řece. Posádka měla za úkol nepozorovaně se přiblížit k přístavišti Albermarle u Plymouthu a pokusit se obrněnce torpédovat. Museli proklouznout kolem hlídkového škuneru, zakotveného u vraku Southfieldu a překonat protitorpédovou bariéru z plovoucích klád. Trámy byly po dlouhé době ve vodě kluzké a lehkému plavidlu spiklenců se přes ně povedlo přejet. Mezitím ale byli odhaleni konfederační hlídkou a zanedlouho se ocitli pod palbou rebelů. Přesto se jim povedlo dokončit úkol a torpédo bylo odpáleno přímo pod trupem Albermarle. Exploze způsobila v trupu obrovskou trhlinu a obrněnec šel rychle ke dnu. Stejně tak plavidlo záškodníků. Dva z nich při akci utonuli a jedenáct jich padlo do zajetí. Unikli pouze dva muži z nichž jedním byl velitel Cushing, kterého druhý den zachránila federální hlídková loď Valley City.

Teprve za několik týdnů klesla voda v řece a bylo možno z částečně odkrytého vraku Albermarle zachránit obě těžká děla. Ta byla pak použita při obraně Plymouthu. Po válce byl vrak obrněnce vyzdvižen a odtáhnut do loděnic v Norfolku. Zde byla loď opravena a formálně zařazena do služeb U.S.Navy. Nakonec byla v roce 1867 prodána společnosti J.N. Leonard & Co.

/DixieLine | Bob2008