úvod/ články/ filmy/ zvuková sekce/ zdroje & linky

/

Ruční granáty v Americké občanské válce?
Jistě, zbraně na podobném principu nebyly v době zápolení Severu s Jihem úplnou novinkou. Ale asi poprvé se někdo cíleně zabýval jejich vývojem a poprvé se ujalo označení "ruční granát". Neexistují přesné záznamy, kolik jich bylo během války použito. Vojáci se s účinky a efektivností nové zbraně teprve seznamovali, takže se nedá předpokládat nějaké jejich masové nasazení. Na druhou stranu, na to že měly spoustu nedostatků, které tehdejší technologie nedokázaly zcela odstranit, byly používány poměrně často. Díky nedokonalým rozbuškám se například stávalo, že explodovaly když neměly, nebo naopak vůbec. Byly příliš těžké a s některými byl problém se strefit na správné místo. Když ale vše klaplo, tj. když vám granát předčasně neupadl a neutrhl vám nohu a strefili jste se do správného zákopu, pak teprve se ukázalo jakou dovede udělat paseku.

Větší množství granátů bylo užito snad jen během obléhání Vicksburgu. A to jak Unií tak Konfederací. Obležení rebelové ale později museli poněkud improvizovat a používali dělostřelecké granáty s luntem, které kouleli do nepřátelských zákopů. Jako každá novinka měly i ruční granáty mnoho zastánců i odpůrců. Do jisté míry třaskavé zbraně odporovaly ideálu gentlemanského boje, který zezačátku války ještě přetrvával. Konfederační kapitán John M. Hickey vzpomíná na dobývání jedné federální pevnosti: "Nebe nad námi se černalo granáty. Yankeeové je na nás házeli jak o život. Neměli jsme šanci...". Popisujíc jednu z akcí u Chattanoogy, unionistický plukovník P. C. Hayes hovoří o útoku konfederačních vojáků. Během výpadu, aby se ukryli, naskákali do hlubokého příkopu, ze kterého předtím modrokabátníci vytáhli žebříky. "To se jim stalo osudným. Připravili si vražednou past. Naši muži, protože se k nim nemohli dostat s těžkými zbraněmi, zapalovali roznětky dělostřeleckých granátů a házeli je do jámy na nepřítele. Exploze vraždily bezmocné rebely po desítkách."

Unie experimentovala s granáty mnohem více než její protivník. Ve federální armádě se nejvíce ujaly granáty "Ketchum", patentované v srpnu 1861. Měly dřevěný ocas s papírovými křidélky aby bylo zaručeno, že dopadnou na hlavici. Hlavice měla v přední části kovový disk, spojený pístem s perkusní rozbuškou, takže při dopadu na něj následovala exploze. Účinnost byla uváděna do okruhu 24 metrů. Poněkud důmyslnější granát "Excelsior" byl vyvinut v roce 1862 W. Hanesem. Na první pohled se podobal známým námořním minám. Měl po obvodu čtrnáct výstupků s perkusními rozbuškami. To zaručovalo, že nejméně jedna z nich při dopadu zapálí nálož a způsobí explozi. Tento kulový typ se ale příliš neujal kvůli několika nešťastným nehodám, při kterých vojáci přišli o některý z údú po jeho náhodném upuštění. Také není dokázáno jeho použití v některé z bitev.

Konfederační armáda se převážně zaměřovala na již prověřené typy ručních granátů. Těmi byly obvykle malé šestiliberní modifikace dělostřeleckých granátů s papírovou roznětkou. Protože koncepce vývoje byla stejná na obou stranách, byly konfederační granáty typu "Rain" nebo "Adams" velmi podobné typu "Ketchum" ale měly plátěnou nebo papírovou ocasní stuhu a odlišnou konstrukci nárazové hlavice.

Plechové stodoly útočí III.
Buráky
Ruční granáty
Hej! Nemáš trochu tabáku?
Mark Twain
Čas vánoční, čas válečný
Plechové stodoly útočí II.
Konfederační indiáni
Andersonvillské peklo
Plechové stodoly útočí
Poklad na mořském dně
Proměny strýčka Sama
Mýtus jménem John Brown
Rozdělená Amerika
Bláboly pana Verna
Poslední pohřeb
Tajemství H.L.Hunley
Lee v sedle
Red River campaign
Obléhání Charlestonu