úvod/ články/ filmy/ zvuková sekce/ zdroje & linky
/
Něco málo o historii tabáku v Severní Americe a jeho úloze v občanské válce
Tabák se na severoamerickém kontinentě pěstoval již před příchodem prvních anglických osadníků do Jamestownu v roce 1607. Indiáni odjakživa věřili v jeho léčivé a spirituální vlastnosti. Kolonisté v Jamestownu byli první evropané v Severní americe kteří začali s pěstováním a šlechtěním tabáku kolem zálivu Chesapeake. Původní odrůda Nicotiana rustica byla od roku 1611 nahrazována jemnější odrůdou Nicotiana tabacum, importovanou ze západní Indie, Venezuely a Trinidadu. Později se tabákové plantáže začaly rozšiřovat do Marylandu a v polovině 18. století už se z Ameriky do Anglie vyváželo okolo 30ti tisíc tun tabáku ročně. Před Válkou za nezávislost se tabák stal hlavní vývozní plodinou a zdrojem příjmů kolonií na severu i jihu. Export přesáhl 45 tisíc tun ročně a představoval tak polovinu celkového obchodu s Anglií.
Časem se měnily metody pěstování a zpracování tabáku a začaly se lišit region od regionu. Sušení na slunci nahradilo sušení horkým vzduchem, zdokonaloval se způsob skladování. S novými technologiemi se zvyšovaly nároky na pracovní sílu. Tabákové plantáže v Severní Karolíně, východní Virginii, Kentucky, středním Tennessee a dalších regionech zpočátku využívaly bílé sezonní dělníky. Ti ale byli brzo nahrazeni černými otroky. Tato levná pracovní síla neuvěřitelně pozvedla výnosnost pěstování tabáku. V roce 1860 pracovalo na tabákových plantážích kolem 350 tisíc otroků. Tabákový plantážní systém tak nemalou měrou přispěl k prudkému rozšíření otroctví na zemědělském jihu. Rychlé vyčerpávání půdy mělo za následek neustálé rozšiřování tabákových polí a mýcení dalších území. To do jisté míry zabraňovalo rozvoji městských průmyslových center v jižních tabákových státech. Těsně před občanskou válkou v komerční produkci tabáku dominovala především Virginie se svými zpracovatelskými závody v Richmondu, Petersburgu, Lynchburgu nebo Danville, podobně jako tabáková centra v hraničních státech Kentucky, Tennessee a Missouri.
|
|
Nicméně existovaly i vyjímky. "Tabákové město" Danville ve Virginii během války prosperovalo jako nikdy předtím. Relativně v bezpečí, daleko za nepřátelskými liniemi na hlavní železnici do Richmondu se Danville stalo lukrativním místem pro výrobu a obchod s tabákem. Proto se také zvedla vlna nevole proti snahám armády zničit železniční spojení do Richmondu aby se zastavil postup federalistů a místní obchodníci se netajili tím, že by raději viděli město pod kontrolou Unie.
I když civilisté měli díky válce omezený přístup k tabáku, vojáci na obou stranách ho měli poměrně dostatek. Protože nejvíce bojů se odehrávalo v tabákových oblastech jižních států, vojáci si často dopomohli ke slušné zásobě kuřiva. Od roku 1864 dokonce konfederační vláda schválila aby armádní příděly obsahovaly i tabák. Stejně tak námořníci U.S. Navy měli tabák v předepsaných přídělech. Důstojníci nedostávali tabákové příděly, nicméně většina z nich stejně dávala přednost módnímu kouření doutníků. Jak je známo, v klidných momentech během bitev probíhal často mezi vojáky Konfederace a Unie čilý obchod. Nejčastějšími komoditami byly právě jižanský tabák a seveřanská káva. Během Shermanovy nechvalné "totální války" při tažení Georgií, kdy bylo ničeno a rabováno vše, kolem čeho armáda prošla, vojáci Unie, po měsících nedostatku kvalitního jižanském tabáku v první řadě hledali zásoby kuřiva.
Hej! Nemáš trochu tabáku?
Tahle fráze z filmu Dead Man se myslím dokonale hodí. Řekl bych, že v polovině 19. století, kdy tabák neodmyslitelně patřil k běžnému životu, bylo možno tuto větu slyšet poměrně často. Způsob jeho užívání se lišil podle sociálního a ekonomického postavení kuřáka. Většina jižanských gentlemanů kouřila doutníky. Kvalitní doutník značil dobré společenské postavení a přiměřená spotřeba vypovídala o mužnosti kuřáka. Doutníky se často uchovávaly v pouzdrech ze vzácných dřev nebo drahých kovů. V domech zámožných občanů existovaly speciální místnosti, kam se po obědě uchýlily dámy na drb, zatímco muži zůstávali u jídelního stolu se svými doutníky a brandy. Zde probírali témata nevhodná pro ženské uši, pojíjeli a spokojeně vypouštěli oblaka tabákového dýmu. Opravdové dámy by se nikdy ke kouření nesnížily. Těch pár vzpurných žen libujících si v doutnících zpravidla čelilo označení "ženština pokleslých mravů" či "padlá existence".
Naproti tomu kouření dýmky bylo rozšířeno v celé společnosti bez rozdílu sociálního postavení. Lišila se pouze kvalita dýmek a tabáku. I procento žen, kouřících dýmku bylo vyšší a v nižších společenských vrstvách bylo víceméně tolerováno. Bohatí gentlemani konzumovali prvotřídní ochucený tabák v odpovídajících dýmkách. V módě byly zejména dýmky ze vzácných dřev, vyřezávané pěnovky nebo malované a glazované porcelánky rozličných tvarů podle vkusu kuřáka. Dlouhé, krátké, rovné nebo zahnuté. Takový gentleman měl většinou rozsáhlou sbírku dýmek, vystavenou na čestném místě ve svém domě. Mezi gentlemany ze střední třídy se kromě výše uvedených objevovaly i dýmky hliněné, často s umělecky ztvárněnými hlavičkami. Takový muž si pochutnával na tabáku podle svých možností, často nijak neupravovaném a bez příchutě. Mezi příslušníky nejnižší třídy dominovaly zeména hliněnky, kukuřičky nebo podomácku vyřezávané dřevěné dýmky. A samozřejmě kvalita tabáku opět odpovídala společenskému postavení.
Žvýkání patřilo mezi velmi oblíbené formy spotřeby tabáku během šedesátých let devatenáctého století. Speciální "chawin" tabák se ve skutečnosti nežvýká. Vkládá se do úst mezi ret a dáseň. Nikotinová šťáva se smísí se slinami a polyká se, nebo je vstřebána dásní. Zbytek vylouhovaného tabáku se poté prostě vyplivne. Mezi tvrdě pracujícími muži a ženami, například v zemědělství, bylo "žvýkání" tabáku velni populární. Tito lidé byli totiž příliš zaměstnáni aby mohli ztrácet čas pohráváním si s dýmkou. Takový uživatel tabáku se dal velice snadno poznat podle hojných hnědých plivanců okolo sebe. Většina tabáku ve vojenských dodávkách jak pro federální, tak i pro konfederační armádu byla určena právě pro žvýkání. Proto vojáci, kteří raději holdovali dýmkám nebo doutníkům, museli často spoléhat na své soukromé zdroje.
Co se týče cigaret, ačkoliv se již během války vyskytovaly, nebyly příliš rozšířené. S masovou produkcí cigaret se začalo až na začátku roku 1864. První dvě značky cigaret vyráběných ve Spojených státech po roce 1864 byly Durham a Century. Cigarety se začaly v Anglii vyrábět již v roce 1856 ale do států se tato móda dostala až později. Cigarety produkovaly výhradně fabriky na Severu a pro Jižanské kuřáky byly většinou nedostupným zbožím. Protože cigarety byly relativně drahé a těžko dostupné, odpovídalo to pochopitelně i počtu jejich konzumentů. Také se bylo možno v malém množství setkat s importovanými "cigaritos" (tabák stočený v kukuřičné slupce) oblíbenými zvláště mezi veterány z války s Mexikem.
Šňupání, vyznačující se relativně krátkým nikotinovým požitkem se vyskytovalo pouze vzácně, hlavně mezi mladými muži na Severu. Pro většinu ostatní populace bylo hlasité kýchání, doprovázející tento druh konzumace tabáku, příliš vulgární.
Dále můžete pokračovat do sekce reenacting a přečíst si pár skromných doporučení pro reenactory-kuřáky.
Plechové stodoly útočí III.
Buráky
Ruční granáty
Hej! Nemáš trochu tabáku?
Mark Twain
Čas vánoční, čas válečný
Plechové stodoly útočí II.
Konfederační indiáni
Andersonvillské peklo
Plechové stodoly útočí
Poklad na mořském dně
Proměny strýčka Sama
Mýtus jménem John Brown
Rozdělená Amerika
Bláboly pana Verna
Poslední pohřeb
Tajemství H.L.Hunley
Lee v sedle
Red River campaign
Obléhání Charlestonu
