úvod/ články/ filmy/ zdroje & linky
Čas vánoční, čas válečný
Vánoční svátky*, většinou spojované s rodinou a domovem, Americká občanská válka značně poznamenala. Roky bojů se vlekly a v mnoha rodinách přibývaly prázdné židle okolo vánoční tabule. Lidé se ale přesto v rámci možností stále snažili dodržovat tradiční zvyky. Navštěvovali kostely, baštili pečeného krocana nebo kuře k sváteční večeři a obdarovávali blízké.
Vojáci na frontě ovšem svátky prožívali poněkud jinak. Místo mše v kostele měli spíše starosti se sháněním alkoholu a dřeva na oheň, okolo kterého potom vyřvávali pijácké odrhovačky.
Gilbert J. Barton ze Charlotte komentuje tvrdé podmínky ve vojenském táboře takto:
"25.prosinec. Vánoce. Fasujeme pečené vepřové. Než ale člověk přijde na řadu, je zmrzlé na kost. Nezbývá, než ho nalámat na kusy a znovu rozehřát nad ohněm. Dostali jsme navíc příděly za kluky, kteří jsou na dovolené. Vepřové a kávu. Máme rozkaz být připraveni ve zbrani v pět hodin ráno, protože se nedaleko potlouká asi 400 rebelů od kavalerie. Mlhavé ráno..."
Vojín konfederační armády Robert A. Moore také neplýtvá optimismem:
"Úterý, 24. prosinec, kemp poblíž Swan's. Jsou Vánoce ale pro mě je to den jako každý jiný. Středa, 25. prosinec. Tohle že mají být Vánoce? Hloupé, nudné Vánoce. Nálada je pod psa. Kdyby tu alespoň byly nějaké ženské."
Z deníku Roberta Watsona z Key West na Floridě:
"25. prosinec Dalton, Georgia. Tak jsou tady Vánoce ale nic tomu nenasvědčuje. Pouze jídlo dnes není tak hrozné jako jindy. Ráno jsem si dalt hlt whisky. Někteří chlapi zpívají ale mě není do zpěvu. Je mi smutno a myslím na domov."
|
|
"Je předvečer Vánoc a já jsem ve službě jako důstojník dne. Nejraději bych byl doma u svých blízkých ale nemohu zanechat svou jednotku samotnou. Rozdal jsem chlapcům vánoční příděl. Krocana, ústřice, koláč a jablka. Žádný alkohol"
Vojenský lékař U.S.V.** John H. Brinton měl na Vánoce také zajímavé zážitky:
"Během předvánočních dnů jsem obdržel několik balíčků z domova, plných krásných věcí. Také mi přišel dopis který mě roztesknil vzpomínkou na domov. O vánoční noci jsem musel jít do St. Louis protože mě rozbolel zub tak mocně, že to vyžadovalo zásah dentisty. Měl jsem štěstí a jednoho jsem našel. Udělal vše potřebné aby se mi ulevilo."
1864 - Poslední Vánoce občanské války
Situace na válečném poli se s blížícími Vánocemi roku 1864 optimističtěji vyvíjela pro Unii. Krveprolití pokračovalo s nezmenšenou intenzitou ale z bojišť na Sever přicházely vesměs povzbuzující zprávy a jistá naděje že s jarem se vrátí i mír. Vítězství se zdálo na dosah více než kdy jindy.
Politici ve Washingtonu se předhánějí v dobročinnosti a ve snaze dát lidem přes vánoční svátky zapomenout na strasti války a osm set mil na jihu generál William T. Sherman pořádá vánoční banket pro své důstojníky. V předchozích dnech jeho armáda po neblaze proslulém pochodu z Atlanty napříč Georgií dorazila až k Savannah a město téměř bez boje obsadila. Ještě v předvečer Vánoc dorazila do Washingtonu k rukám prezidenta Lincolna tato Shermanova zpráva: "Se vší úctou Vám předkládám, jako vánoční dárek, město Savannah se 150 těžkými děly a spoustou munice a kolem 25.000 žoků bavlny." Dopis byl přetištěn do novin po celé Unii a vzbudil všeobecný ohlas. Po vánočním večírku v Bílém domě 26. prosince, prezident odepisuje: "Můj drahý generále Shermane, veliké, opravdu veliké díky za Váš vánoční dar, tj. obsazení Savannah..." A vzápětí trochu chladněji dodává: "A co bude dál?"
Pro Konfederaci naproti tomu konec roku znamenal pouze další utrpení a prohloubení všeobecné krize: "Nešťastné Vánoce!" píše do svého deníku Catherine Anne Edmondstonová z Halifax County v Severní Karolíně. "Místo Santa Clause přišel velký nábor zbylých mužů, kteří ještě udrželi zbraň, k milici. Můj muž byl mezi nimi. Nevím kdy se zase uvidíme. 'Radostné Vánoce' najednou zní tak malicherně. Jak mohou být radostné bez toho nejbližšího, který je teď vystaven yankeeským kulkám a nenadálé smrti? Kolik neštěstí ještě přinese válka této rozpolcené zemi."
Richmond již šest měsíců částečně obléhá stodvacetitisícová Grantova armáda. Mráz sice během svátků vystřídalo slunečné počasí ale to prospívá hlavně obléhatelům. "Dobrá nálada byla rozkazem pro tento den", píše korespondent pátého sboru Potomacké armády. "Ležení je vyzdobeno zelenými větvemi a muži si pochutnávají na pečených krocanech a kuřatech. Menáže je dostatek, dokonce ještě více než na Den díkuvzdání minulý měsíc. Morálka stoupá a chlapci jsou opět plní naděje. Kolují zvěsti ze rebelové si přejí mír a že na jaře budeme zpátky doma".
Na druhé straně linie však vládne beznaděj. Leeova armáda Severní Virginie stojí zablokována okolo hlavního města a obránci vědí, že jejich pozice jsou dlouhodobě neudržitelné. Nemají však jinou možnost. "Vánoce přišly když jsme bojovali s hladem za našimi a s Grantem před našimi liniemi" říká generál John Brown Gordon. Poslední provozuschopná železniční trať nemůže město dostatečně zásobovat. Civilisté i vojáci strádají bez rozdílu. Konfederace je na mizině. "Jsme všichni na jedné lodi, avšak lidé jsou ochotní poslat nám poslední libru cukru ze spíže, či poslední kuře z kurníku" píše Gordon. Jeho žena mezitím připravuje hrnec kávy z posledních zásob které šetří celé čtyři roky války pro případ nouze. "Těžko by mohla pochopit jak jsou jí vyhladovělí muži vděční". "Káva, pravá káva!". Gordon a jeho štáb si vychutnává vůni linoucí se ze šálků a jejich obavy jsou na chvíli rozptýleny tou neočekávanou vzpruhou.
Samozřejmě i politici v Richmondu se snaží povzbuzovat. Na Vánoce ráno navštívil prezident Davis se svou rodinou mši v chrámu svatého Pavla a potom rozdával hračky a jablka dětem v sirotčinci. "Byl to příjemný den, oproštěný od politiky, od války, od strachu před nevyhnutelností." Večer pak navštívil dům svých přátel, kde se pořádala "hladová party" s hudbou a tancem ale bez jídla a pití. Důstojníci se dobře bavili a dbali na to aby nebylo znát, že přijeli rovnou ze zákopů. "Prozrazovala je snad jen trocha bláta na botách".
Úředník vojenské správy z Richmondu, Clerk John Beauchamp si 25. prosince 1864 zapsal do svého deníku: "Snažíme se důstojně oslavit vánoční svátky v rodinném kruhu; nikdo si nestýská a všichni jsou na sebe hodní. Žena a děti trávili odpoledne ukládáním jablek do zásoby. Ve městě panuje smíšená nálada. Na jedné straně vzdorné veselí, na straně druhé otevřený pesimismus. Po ulicích hlaholí opilci, zatímco nepřítel možná v těchto okamžicích pochoduje k městu. Mnoho reptajících obyvatel dává prezidentovi za vinu celé tohle neštěstí a někteří ho otevřeně prohlašují za diktátora. Říká se, že prezident byl na tajné schůzi vlády vybaven mimořádnými pravomocemi. Řekl bych, že je to fáma".
I kdyby měl Jefferson Davis nějaké zvláštní pravomoce, stejně by už toho nemohl mnoho udělat. Konfederace byla napadena na všech frontách a vyhlídky na její přežití byly mizivé. Jak klesala popularita prezidenta Davise, velké naděje byly vkládány do generála Leea a jeho veterány ze Severovirginské armády. Konaly se peněžní a potravinové sbírky aby hoši v zákopech měli na Vánoce trochu přilepšeno.
|
|
Bragg již začal promýšlet krizový plán pro pád pobřežního obranného systému ale další den byla pevnost stále v rukou Konfederace. Boj pokračoval i po setmění a obránci se drželi na svých postech v prudkém dešti celou noc. Svítání jim pak poskytlo podívanou na ustupujícího nepřítele. Prchající yankeeové zahazovali svou výstroj a byly vidět řady čerstvě vykopaných hrobů v písku. Pro vyčerpané jižany v tu chvíli nebylo většího vánočního daru.
Na závěr ještě úryvek ze vzpomínek Frederica Cavady, zajatého u Gettysburgu a internovaného ve věznici Libby v Richmondu. Podle mě tenhle člověk ze všech těch předchozích citovaných měl asi nejméně důvodů k optimismu. Přesto asi nejlépe vystihl atmosféru Vánoc válečného roku 1864:
"Severní vítr přichází v poryvech skrz železné mříže a vane na vězňovu pobledlou tvář. Odněkud přináší tichý cinkot rolniček a slabou vůni vaječného koňaku..."
"...Vánoční den! Den, který byl stvořen pro smích, ne pro naříkání; pro radost, ne slzy; pro večer u krbu, ne ve vězení."
*Americké Vánoce se od našich zas tolik neliší. Američané pouze neslaví Vánoce ve stejné časové posloupnosti jako my. Nemají štědrovečerní večeři 24. prosince. V ten den většina Američanů skromně povečeří a pak ti, kteří jsou nábožensky založeni, jdou například na půlnoční mši. Vánoce se slaví teprve 25. prosince. Američané si dávají dárky až v tento den a pak teprve následuje velká vánoční večeře, která se liší od české tím, že nejedí kapry nebo jiné ryby, ale krocana, tradičně amerického krocana.
**U.S.V = United States Volunteers
 |
Line | 
2008