úvod/ články/ filmy/ zdroje & linky
Plechové stodoly útočí
Zatímco Konfederace během roku 1862 slavila vojenské úspěchy ve vnitrozemí, na moři se stahovala stále těsnější smyčka seveřanské blokády. Před největšími jižanskými přístavy přibývalo federálních plavidel za situace, kdy konfederační válečné loďstvo prakticky neexistovalo.
|
|
Názorné vyobrazení přestavby U.S.S. Merrimac na C.S.S. Virginia. |
Řešení i když někdy spíše dočasných se nabízelo několik. Prvním krokem bylo vydávání tzv. Kaperských listů. Kaperství bylo sice zakázáno v roce 1856 na mírové konferenci v Paříži ale Konfederaci bylo víceméně tolerováno. Šlo vlastně o legální formu pirátství, kdy dobrodruzi z pověření prezidenta Davise přepadávali obchodní lodě Unie a část kořisti odváděli vládě. Dalším krokem bylo zahájení poměrně zdlouhavé a drahé výstavby kvalitních zaoceánských lodí v evropských loděnicích.
O co se ale mělo opravdu opřít budoucí jižanské loďstvo, měl být vznik flotily obrněných plavidel nového typu s nízkým ponorem a pancéřovanou nástavbou pro dělovou výzbroj. Ministr námořnictva Konfederace Stephen Mallory se ukázal jako poměrně osvícený člověk, když jako jeden z prvních pochopil že "co se nedá dohnat na počtu, dá se nahradit nezranitelností". A tak i když myšlenka obrněnců nebyla žádnou novinkou (námořnictvo Spojených států se touto ideou zabývalo již od války roku 1812), doba ke konkrétním projektům dospěla právě teď.
První takovou lodí měl být Merrimac. Osmdesát pět metrů dlouhá fregata, postavená v roce 1855 v Bostonu byla nejdříve vyzdvižena ze dna řeky Elizabeth, kam ji potopili ustupující unionisté. Když se zjistilo že loď je prakticky nepoškozená, okamžitě se začalo s přestavbovými pracemi. Stavitelé vycházeli z plánů inženýra J. L. Portera, který stejně jako Mallory předvídal nástup železných lodí. Bývalý důstojník z Merrimacu, virgiňan Catesby R. Jones, pověřený přestavbou, těžce nesl, když se musel dívat jak dělníci v Gosportských loděnicích z bývalé pýchy oceánů odřezávají vše, co přečnívalo čáru ponoru více jak několik desítek centimetrů. Na dubový trup a palubu pak byla postavena po úhlem 35° zkosená nástavba, kterou pokrývaly dvoupalcové železné pruty a pancéřové pláty s uzavíratelnými střílnami. Nakonec byl opancéřován i zbytek trupu. Do nástavby bylo umístěno deset těžkých děl ráže 163 a 230 mm.
|
|
Situační mapka oblasti Hampton Roads v březnu 1862. |
Pod novým jménem Virginia měl být obrněnec nasazen v "horkých" oblastech. Napoprvé nemusela plout daleko. Jedno takové problémové místo se nacházelo pouze několik mil od Gosportu. Bylo to území tzv. Hampton Roads v ústí řeky James do zálivu Chesapeake.
Severní břeh, včetně pevnosti Monroe byl okupován federálními jednotkami a ovládán flotilou Unie, což bylo pro Konfederaci ze strategického hlediska velmi nepříjemné. Celá akce (viz. 8 a 9. březen 1862) se vyvíjela nadějně. Na scéně se ovšem objevilo souběžně vyvíjené seveřanské obrněné plavidlo Monitor a velkolepé jižanské plány na ovládnutí pobřeží dostávají velké trhliny.
I přes neslavný konec Virginie během McClellanovy invaze pokračuje vývoj a výstavba obrněných plavidel. Celkem bylo podobně přestavováno 35 lodí. Podle možností se zkoušely různé velikosti dělových nástaveb a jejich výzbroj. Pro nedostatek železa se experimentovalo s bavlněnými žoky místo pancéřování.
Ne všechny lodě se podařilo dokončit a ještě méně jich zasáhlo do skutečných bojů. Přesto jejich nesporné úspěchy potvrdily že šlo o krok správným směrem. Konfederaci se sice nepodařilo ovládnout námořní bojiště ale nedala svou kůži lacino.
 |
Line | 
2008